Science fiction není literatura

rozhovor s Ivanem Adamovičem, Pražský deník 22.5.2007 - Na svém webu píšeš, že science fiction není literatura, ale životní názor. Jak by se dal takový názor popsat? Svět kolem nás je jen jedna z možností. Všechno, co je, může být jinak a jindy. Když se dívám kolem sebe, napadá mě jedna hlavní otázka: co kdyby… A když se to napíše, je z toho sci-fi.

- Zatímco mnozí domácí autoři fantastiky posílají své hrdiny do fiktivních světů, ty s až jakousi perverzní zálibou dáváš hrdinům česká jména a volíš pokud možno i domácí prostředí. Je v tom vlastenectví, vzpoura proti pravidlům, nebo co?

Ta perverznost jde tak daleko, že můj nejnovější román Tušení podrazu končí svým dějem skoro přesně v den, kdy kniha vyšla! Ale vážně. Jsem český spisovatel a zajímá mě český osud. Kuba Nedomý, můj hrdina "měsíční série" a tudíž i hrdina Rocku mého života, je Čech, ale už jeho kamarád Dědek Čuchák je Polák a policista Mantella je původu italského. Mí hrdinové jsou zakotveni ve světě, ve kterém žijí, tito například ve světě lunárním, ale mají své kořeny.

- Ve tvé měsíční sérii prchají lidé na Měsíc před příliš sešněrovanou společností pozemskou. Myslíš, že se někdy v budoucnu stane vesmír obdobou divokého Západu, místem dobrodruhů, spíše než prodlouženou laboratoří výzkumných společností?

Nevylučoval bych to. K podobným pohybům došlo v dějinách mnohokrát. Morální úzkoprsost a ekologismus v nejširším slova smyslu a nejrůznější projevy "aktivismu" svírají železnou obruč. Snad to dnes není ještě tolik patrné, ale autor sci-fi je kanárek v dole, zpívá, když cítí nebezpečí. Takže odpovím, ano, budou prchat. Budeme prchat. V atmosféře neoviktoriánského pokrytectví se nedá tvořit, takže tvořiví lidé si budou balit kufry. A usadí se třeba na Měsíci, jako Kuba Nedomý. - O sci-fi se někdy říká, že předjímá budoucnost. Myslíš, že všechny ty "války světů" v historii sci-fi minula byly předtuchou současného střetu civilizací, který prozatím vyvrcholil 11. zářím?

Střet civilizací předjímal už H.G.Wells se Válce ve vzduchu - tehdy se ty obavy týkaly spíš Dálného východu a Pearl Harbour potvrdil, že nebyly zcela liché. Ale střet se světem islámu předvídali jen nemnozí. Například já, v Měsíci mého života… Nicméně, ten rozsah vzájemného nepochopení, ten, myslím, nedokázal předvídat nikdo. Je to vzpoura tmy proti světlu, ovšem tak to vidíme my. Oni to vnímají taky tak, ale s opačnými znaménky. - Ve tvém novém románu Tušení podrazu hrdinové používají jakýsi mobil křížený s čímsi jako inteligentním vyhledávačem Google. Považuješ mobily za hlavní dopravní prostředek nových technologií do našich životů?

Mobil definitivně zrušil vázanost na prostor, teď je jedno, kde jsi. Spolu s prosíťovanou umělou inteligencí je to opravdu základ pro způsob života nadcházející epochy. Kdo se s tím nenaučí žít, bude mimo. Jako kdyby nosil napudrovanou paruku až na ramena. - Román se věnuje záhadně ztracenému rukopisu Ludvíka Součka. Pomohl skutečně Souček české sci-fi, nebo ji zavedl na slepou kolej "záhadologie"?

Každá výrazná osobnost pomáhá svému oboru. Pro moji generaci znamenal Souček hodně a setkal jsem se i s mnoha mladšími lidmi, kteří ho vnímají podobně. V době, kdy vychází jedna sci-fi nebo fantasy kniha denně Souček už pochopitelně tolik neoslovuje. S tou záhadologií je to u Součka zvláštní. Jak jsem ho osobně poznal, myslím, že hlavně chtěl provokovat, dráždit. Byl nesmírně inteligentní a vzdělaný a rád dělal z lidí kolem sebe telata. Dovedl by tě přesvědčit, že kráva umí lítat. Měl jsem ho rád a i to je jeden z důvodů, proč jsem mu věnoval svoji poslední knihu.