Každým rokem se přesvědčuji o správnosti svého optimistickopesimistického teorému. Když mi bylo třicet, říkal jsem si, jaký byl ve dvacet letech blbec! Ve čtyřiceti mi napadlo, co jsem to byl za pitomce ve třiceti. V padesáti jsem se hrozil nad mírou své blbosti ve čtyřiceti. V šedesáti, to jsem nad svou troublostí v padesáti doslova
Letošní literární senzace – český spisovatel Jaroslav Kalfař prorazil v Americe svým románem Kosmonaut z Čech. Napsal a vydal ho anglicky, zde vyšel jeho výtečný překlad a osmadvacetiletý autor je ve středu pozornosti. Do Ameriky se dostal jako patnáctiletý, to tedy jsou základní data. Autorova literární metoda je zřetelná na první pohled. Kalfař je výtečný
Není to nic z fake news, zveřejnil do veřejnoprávní iRozhlas. UEFA napařila polskému fotbalovému klubu Legia Varšava pokutu 35 tisíc euro za transparent, připomínající Varšavské povstání. To se stalo v době, kdy nový francouzský prezident Macron ostentativně míjí Polsko při své cestě do střední Evropy. Ty reminiscence na rok 1968 a na postoj Moskvy a
Je to velké privilegium, být v týmu Posledního slova. Chodím si po světě, rozhlížím se, naslouchám, čtu, a byl by v tom čert, aby mě v toku týdne něco neoslovilo, ať ve smyslu kladném nebo záporném. Zde nešvar, tedy seknu, tam se zjeví něco pěkného, pochválím. Je to takové týdenní vladaření. Teď to ovšem vypadá,
Imunita vypěstovaná totalitní zkušeností není neměnná – Lidové noviny 10.8.2017 Starší generace to má v živé paměti: pro studium i pro práci v řídící funkci byly za minulého režimu kvóty. Moc nerozlišovala hodnotu mužů a žen, genderové otázky jí byly lhostejné a ten samotný pojem snad tehdy ani neexistoval, přinejmenším se nepoužíval. Společnost byla třídní
Rozmach i úpadek provází současnou fotografii Lidové noviny, 4.7.2017 V antikvariátu často narazíte na stařičké příručky propagátora fotografie Přemysla Koblice. Vydával je po válce a snažil se lidem poradit, jak fotit snadno a za málo peněz, třeba fotoaparátem, který si postaví s překližky a čoček z brýlí. Přál si, aby fotilo co nejvíc lidí, nejlépe
Za čtrnáct dní bude jednadvacátého, to je doba, kdy za minulého režimu přicházeli do novin soudruzi s Úřadu pro tisk a informace (byly dva, český respektive slovenský a federální), aby osobně dohlíželi na vše, co bude tištěno. V paměti mi utkvěl výkon a dokonce i jméno jednoho takového. Jmenoval se soudruh Sádlo a objevil
(Rozhovor s Parlamentními listy) Vicepremiér Pavel Bělobrádek setřel před novináři senátora Jiřího Čunka, který už dřív kritizoval spojení se Starosty a je známý svými kontroverzními výroky. Bělobrádek zhodnotil, že je významný regionální politik ovšem jeho popularita klesá za hranicemi kraje. A také uvedl:„naschvál hodí novinářům něco kontroverzního, stává se atrakcí, vždycky z něj vyjde nějaká perla“.
Nedaleko Slaného je muzeum vojenské techniky. Jmenuje se to tam Drnov a bývalo tam středisko protivzdušné obrany. Pro fotograf je to příležitost fotit si techno nebo – chcete-li industriál. Musíte se dopředu objednat a je dobré si vzít bundu, je tam 13 stupňů v zimě jako v létě.
Šel jsem s kamarádem Jirkou Knéblem na pánský film Dunkerk na Floru do Imaxu. Dovolím si tedy pár zmatených myšlenek nebo aspoň postřehů. Odborně ho posoudila Mirka Spáčilová a i tentokrát s jejím verdiktem souhlasím, je to jistě jeden z nejlepších filmů roku a válečných snímků vůbec, konec citátu. Oč jde asi ví každý, na
