Je to velké privilegium, být v týmu Posledního slova. Chodím si po světě, rozhlížím se, naslouchám, čtu, a byl by v tom čert, aby mě v toku týdne něco neoslovilo, ať ve smyslu kladném nebo záporném. Zde nešvar, tedy seknu, tam se zjeví něco pěkného, pochválím. Je to takové týdenní vladaření. Teď to ovšem vypadá,
Imunita vypěstovaná totalitní zkušeností není neměnná – Lidové noviny 10.8.2017 Starší generace to má v živé paměti: pro studium i pro práci v řídící funkci byly za minulého režimu kvóty. Moc nerozlišovala hodnotu mužů a žen, genderové otázky jí byly lhostejné a ten samotný pojem snad tehdy ani neexistoval, přinejmenším se nepoužíval. Společnost byla třídní
Rozmach i úpadek provází současnou fotografii Lidové noviny, 4.7.2017 V antikvariátu často narazíte na stařičké příručky propagátora fotografie Přemysla Koblice. Vydával je po válce a snažil se lidem poradit, jak fotit snadno a za málo peněz, třeba fotoaparátem, který si postaví s překližky a čoček z brýlí. Přál si, aby fotilo co nejvíc lidí, nejlépe
Za čtrnáct dní bude jednadvacátého, to je doba, kdy za minulého režimu přicházeli do novin soudruzi s Úřadu pro tisk a informace (byly dva, český respektive slovenský a federální), aby osobně dohlíželi na vše, co bude tištěno. V paměti mi utkvěl výkon a dokonce i jméno jednoho takového. Jmenoval se soudruh Sádlo a objevil
(Rozhovor s Parlamentními listy) Vicepremiér Pavel Bělobrádek setřel před novináři senátora Jiřího Čunka, který už dřív kritizoval spojení se Starosty a je známý svými kontroverzními výroky. Bělobrádek zhodnotil, že je významný regionální politik ovšem jeho popularita klesá za hranicemi kraje. A také uvedl:„naschvál hodí novinářům něco kontroverzního, stává se atrakcí, vždycky z něj vyjde nějaká perla“.
Nedaleko Slaného je muzeum vojenské techniky. Jmenuje se to tam Drnov a bývalo tam středisko protivzdušné obrany. Pro fotograf je to příležitost fotit si techno nebo – chcete-li industriál. Musíte se dopředu objednat a je dobré si vzít bundu, je tam 13 stupňů v zimě jako v létě.
Šel jsem s kamarádem Jirkou Knéblem na pánský film Dunkerk na Floru do Imaxu. Dovolím si tedy pár zmatených myšlenek nebo aspoň postřehů. Odborně ho posoudila Mirka Spáčilová a i tentokrát s jejím verdiktem souhlasím, je to jistě jeden z nejlepších filmů roku a válečných snímků vůbec, konec citátu. Oč jde asi ví každý, na
Titul Pán moří by měl náležet známému Nemovi, kapitánu ponorky Nautilus. Nemo však zmizel beze stopy neznámo kam. Britský agent James Maukler a jeho kolega inspektor Fix, detektiv Scotland Yardu, mají podezření, že za zmizením kapitána stojí největší padouši devatenáctého století – Virgil Adrian a hrabě d´Artigas, pirát se šlechtickým titulem. Avšak usvědčit je nebude
Doprovodný text k Suchánkově comicsu Děsivé radosti Konec dobrý, všechno dobré Mezi fotografy se pohybuji doslova celý život, nicméně fotografická tématika mi v literární práci unikla. Povídka Konec dobrý, všechno dobré je v tomto smyslu výjimka. Patří k těm povídkám, u kterých si jasně vybavuji prvotní popud, nebo, chcete-li, inspiraci. To jsem takhle seděl u
Má dílo J. Vernea ještě co říct dnešním čtenářům? A pokud ano, v čem je dodnes jeho největší síla? Je v něčem nepřekonaný či nepřekonatelný? Převyprávěné verneovky v edici Verne pro 21. století vyšly v celkovém nákladu 50 tisíc výtisků, Dvacet tisíc mil pod mořem už dokonce ve čtvrtém vydání a ty ostatní ve dvou
