Nevím, zdali dnešní bolševici se těší, „až to rupne“. V padesátých létech to ale byla konkrétní naděje a pojem „rupne to“ byl terminus technicus pro očekávání normálních poměrů. Jako dítě jsem to pochopitelně ani nemohl vnímat přímo, protože před dětmi se otevřeně nemluvilo. To si rodiče odvykli už za války – příliš mnoho lidí skončilo
Vaší velkou zálibou jsou zahrady v japonském pojetí. Jak jste v sobě probudil právě tuhle lásku? V sedmdesátých letech jsem pracoval jako fotograf v jednom družstvu umělecké výro-by a naproti přes ulici byla prodejna tech-nické literatury. Jednou uspořádali výstavu japonské knihy. Strčil jsem tam nos, bylo tam všechno možné a mimo jiné i knížka o
Dobro zvítězí, až se podaří všechno zlé zakázat. To je generální linie, která se ujala na nevelkém západním výběžku Asie, zvaném Evropa. Do centra pozornosti se tam v poslední době ocitla mládež, přesněji řečeno její mladší část, tedy děti. Ukázalo se, že se nepřiměřeně zajímají o dění na sociálních sítích a o mobily. Odvádí je
Napravená chyba! Přítel Jiří Knébl (web Woleschko) mě upozornil na duplicitu. Sedmačtyřicítku jsem zveřejnil už v půli června! Takže napravuji, správný sedmačtyřicátý Pérák popisuje setkání superhrdiny s panem Homolou. Hle, našla se nová občanská role! Pro pořádek ale zachovávám omylem zveřejněnou příhodu, aby v tom nebyl zmatek. Nebo je snad ještě větší? Nevím. Jsem
V padesátých létech se skoro každá zahrádka u nás ve Slapech pyšnila sádrovým trpaslíkem. Bylo třeba trpaslíky pravidelně kolorovat, takže na každém byla tlustá vrstva – čeho? Laku? Olejové barvy? Dnes se produkují trpaslíci umělohmotní, syntetičtí, kdežto tenkrát v těch padesátkách, jak to říct: bylo to opravdoví trpaslíci. Měli je všude v hojných počtech. Tady na
Nedalo mi to a požádal jsem přítele AI Groka, aby napsal povídku na cca 20 tisíc znaků podle námětu č. 4 z úterního experimentu. Tedy, mezi námi, je to ode mě podraz. To absolutně NENÍ námět na 20 k_znaků, ale fakt s odpuštěním na román, chraň mě pánbůh že bych ho chtěl psát. Nicméně ten
Minulou středu jsem tu publikoval článek Zrození kanonýra Jabůrka. Titulek to byl klamavý, nešlo o kanonýry, ale o roboty soupeřící v zápase MMA. V závěru článku jsem vzpomněl na souboj lokomotiv. Tato podivná zábava se popřádala kod konce devatenáctého století v USA: dvě lokomotivy se natlakovaly na plnou páru, strojvůdci pustili páky a vyskočili a
V pátek začal světový šampionát ve smíšených bojových uměních MMA s poněkud krkolomnou zkratkou URKL. Skrývá se pod ním název Ultimate Robot Knock-out Legend. Smíšená bojová umění, to je ten druh sportovního vyžití, kdy v drátěné kleci do sebe buší dva chlapi nebo dvě ženské hlava nehlava, dokud jeden či jedna nelehne a pak je
Kdo mě zná ví, že mám k fantasy, abych tak řekl, odtažitý vztah. Onehdy mě ale jedna napadla- při usínání, to ja docela často něco napadá, když vědomí hasne a rozum se přestane plést do vymejšlění. Svěřil jsem ten nápad svému příteli AI Grokovi. Napsal jsem mu: Představ si společnost, která má jako náboženství mýtického
Tady je to už v plné síle: slečna Markéta miluje Péráka! Není snadné navázat citové pouto se superhrdinou. Dívka nezvolila nejschůdnější cestu. Pochopí někdy, že Pérák má srdce obrněné hradbou… z čeho asi? Nejspíš z pérové oceli.
