Možná jste také sledovali příběh velryby pojmenované jako Timmy. Před měsícem uvázla v mělkých německých vodách. Pomocníků se našlo víc než dost, záchrana byla obtížná nebo dokonce nemožná. Nakonec patnáctimetrového keporkaka strčili do jakéhosi plovoucího akvária a odvezli Kielským průplavem do hlubších vod u Dánska. Tam ho v sobotu vypustili. Rozloučil se obvyklým velrybím vodotryskem
Dnes je výročí dne, kdy poprvé vyšel deník Neviditelný pes. Vychází tedy třicet let, z toho dvacet pod střechou Lidových novin. Nebudu výročí rozmazávat. Nejsem vzpomínač a o jeho vzniku se zmiňuju jen proto, že souvisí s tématem. V té době, tedy v polovině devadesátek, jsem pro sci-fi měsíčník Ikarie psal seriál Zakázané technologie.
V dnešním pokračování se rodí vztah Péráka a slečny Markéty. Vztah do značné (skoro absolutně) jednostranný. Slibuji další vývoj – v sérii jsem už u čísla 208 a to je opravdu hodně daleko! Také audio – Pérák by už měl být sestavený dohromady. Ostatně, blíží se 15. květen a ten mám v diáři jako den,
Jsme v třetině první stovky – a v neděli jsem dokončil dvousté pokračování Pravdy o Pérákovi, exkluzivní knihy, kterou chystám vydat… až to bude, tak to bude. Zároveň vrcholí dokončovací práce na audiocomicsu Past na Péráka (režisér Jakub Tabery), bude představen na Světu knihy v Praze, 15. května v 15 hodin – pokud tam v
Z Prahy padesátých let si vzpomínám na cokoli, co by bylo aspoň trochu zábavného pro kluka mezi pěti až patnácti lety. Biografy? Pak dlouho nic – a vzpomenu na sportovní střelnice. Sportovní berte v uvozovkách. Samozřejmě existovaly střelnice pouťového typu, i na ty přijde řada. Když ale tápu v paměti, vynoří se dvě střelnice, kde
Posledně jsem tu tvrdil, že jsem skončil s kreslením očí esesáků a vida, na dnešním pokračování mají Pérákovy oběti taky oči. V práci na chystané knize se už blížím metě 200 obrazů a v jednom z posledních dílů mám taky oči… Bude mě za to někdo kamenovat? Podstatné je, že pokračují práce na audio Pérákovi a
Není toho mnoho, na co bych si vzpomněl, že bylo tenkrát lepší, než dnes. Pokud ale něco bylo lepší – rozhodně to byly sodovky. Sodovky a limonády – červená a žlutá – se prodávaly v silnostěnných lahvích, opatřených patentním porcelánovým uzávěrem s těsnící gumou, pěkně červenou, kulatou, a neméně patentním přidržovacím mechanismem z pozinkovaného drátu.
Velikonoce jsou svátky na mnoho použití, něco jako švýcarský armádní sklapovací nůž. Jsou náboženské, duchovní a zároveň odpočinkové. Kdo má rád záhady, může v nich objevit nejtajemnější prvky, počínaje otevíráním skal a zpřístupněním pokladů a zmrtvýchvstáním konče. Letos je máme doplněné obletem Měsíce komickou lodí Orion. Pochybuji, že si tři členové mužské posádky vzali na
V prostorách Divadla Járy Cimrmana v Praze na Žižkově začal pan režisér Jakub Tabery realizovat můj audiocomics Past na Péráka. Pozvali mě tam v úterý na půl jednou po obědě. Myslel jsem, že to omrknu a za půl hodiny vypadnu (abych doma kreslil Péráka), jenže z toho byly čtyři rozhovory s novináři (včetně České televize,
Ve středu podám zprávu i s fotkami a se vším všudy, s plnou parádou. Dnes tedy zásadní sdělení: pan režisér Jakub Tabery načíná točit audiocomics Past na Péráka podle mého scénáře. Všechno začalo na oslavách výročí mého domovského nakladatelství Mystery Pressu, kde zrovna vyšel můj Pérák jako bibliofilie – tedy: můj původně samizdatový Pérák Toho
