Posledně jsem tu tvrdil, že jsem skončil s kreslením očí esesáků a vida, na dnešním pokračování mají Pérákovy oběti taky oči. V práci na chystané knize se už blížím metě 200 obrazů a v jednom z posledních dílů mám taky oči… Bude mě za to někdo kamenovat? Podstatné je, že pokračují práce na audio Pérákovi a
Není toho mnoho, na co bych si vzpomněl, že bylo tenkrát lepší, než dnes. Pokud ale něco bylo lepší – rozhodně to byly sodovky. Sodovky a limonády – červená a žlutá – se prodávaly v silnostěnných lahvích, opatřených patentním porcelánovým uzávěrem s těsnící gumou, pěkně červenou, kulatou, a neméně patentním přidržovacím mechanismem z pozinkovaného drátu.
Velikonoce jsou svátky na mnoho použití, něco jako švýcarský armádní sklapovací nůž. Jsou náboženské, duchovní a zároveň odpočinkové. Kdo má rád záhady, může v nich objevit nejtajemnější prvky, počínaje otevíráním skal a zpřístupněním pokladů a zmrtvýchvstáním konče. Letos je máme doplněné obletem Měsíce komickou lodí Orion. Pochybuji, že si tři členové mužské posádky vzali na
V prostorách Divadla Járy Cimrmana v Praze na Žižkově začal pan režisér Jakub Tabery realizovat můj audiocomics Past na Péráka. Pozvali mě tam v úterý na půl jednou po obědě. Myslel jsem, že to omrknu a za půl hodiny vypadnu (abych doma kreslil Péráka), jenže z toho byly čtyři rozhovory s novináři (včetně České televize,
Ve středu podám zprávu i s fotkami a se vším všudy, s plnou parádou. Dnes tedy zásadní sdělení: pan režisér Jakub Tabery načíná točit audiocomics Past na Péráka podle mého scénáře. Všechno začalo na oslavách výročí mého domovského nakladatelství Mystery Pressu, kde zrovna vyšel můj Pérák jako bibliofilie – tedy: můj původně samizdatový Pérák Toho
Ve vývoji mého cyklu má tento díl velký význam. Nastupují do něho dvě důležité figury, kačeři Edvard a Viktor. To jsou v jistém smyslu NPC, Non Playng Characters – ve válce, ve sporu Péráka a esesáků. Jsou to kačeři, ptáci. Mají své zájmy. Nicméně jejich sympatie je spíše na straně Péráka, ale zase ne tak
V roce 1953 bydlela naše rodina ještě ve Slapech. Tam jsem v září předešlého roku začal chodit do školy. Politika na mne doléhala jen hodně z dálky, přes silný filtr. Rodiče se báli přede mnou mluvit a když si chtěli něco o politice sdělit, hovořili německy. Posledně jsem se tu zmínil o měnové reformě, v
Bez velké pozornosti široké veřejnosti kmitla v médiích zpráva ze světa vědy. Vědcům z mezinárodního institutu CERN ve švýcarské Ženevě převezli náklaďákem speciální kontejner, obsahující antihmotu. S antihmotou je to jako s rosou v písničce Jiřího Suchého: nikoho nebaví. Antihmota je látka, která je složená z antičástic. Proč se o to více zajímat? Když se
Včera jsme tu v naší SF Dílně měli příjemné povídání Jana Mrkvičky Disketa s miliony. Kdybych ho měl žánrově zařadit, asi bych váhal nad povídkou, je to spíš fejeton. To je literární druh, který je na vymření. Zpravidla – a tento text pravidlu odpovídá – je založen na postřehu, na nějaké mimořádnosti. Ta je zde
… „Kliknu myší sem. Na mobilu potvrdím [odeslat] a máš hru zaplacenou. Můžeš hrát.“ Dítě radostí křepčí nad novou hrou. Na mobilu mi zabzučel email: „Bankovní příkaz, proveden.“ V tu chvíli jsem si vzpomněl, že ne vždy byly bankovní příkazy tak jednoduché. A u večeře jsem dětem vyprávěl: „Víte, že jsem kdysi dávno, když jsem
