V roce 1953 bydlela naše rodina ještě ve Slapech. Tam jsem v září předešlého roku začal chodit do školy. Politika na mne doléhala jen hodně z dálky, přes silný filtr. Rodiče se báli přede mnou mluvit a když si chtěli něco o politice sdělit, hovořili německy. Posledně jsem se tu zmínil o měnové reformě, v
Bez velké pozornosti široké veřejnosti kmitla v médiích zpráva ze světa vědy. Vědcům z mezinárodního institutu CERN ve švýcarské Ženevě převezli náklaďákem speciální kontejner, obsahující antihmotu. S antihmotou je to jako s rosou v písničce Jiřího Suchého: nikoho nebaví. Antihmota je látka, která je složená z antičástic. Proč se o to více zajímat? Když se
Včera jsme tu v naší SF Dílně měli příjemné povídání Jana Mrkvičky Disketa s miliony. Kdybych ho měl žánrově zařadit, asi bych váhal nad povídkou, je to spíš fejeton. To je literární druh, který je na vymření. Zpravidla – a tento text pravidlu odpovídá – je založen na postřehu, na nějaké mimořádnosti. Ta je zde
… „Kliknu myší sem. Na mobilu potvrdím [odeslat] a máš hru zaplacenou. Můžeš hrát.“ Dítě radostí křepčí nad novou hrou. Na mobilu mi zabzučel email: „Bankovní příkaz, proveden.“ V tu chvíli jsem si vzpomněl, že ne vždy byly bankovní příkazy tak jednoduché. A u večeře jsem dětem vyprávěl: „Víte, že jsem kdysi dávno, když jsem
Třicet, to je docela jubileum… onehdy jsem se dostal přes limit sto sedmdesát! Ale všechno přijde, všechno bude… Musím ale říct, že tento díl je mi mimořádně milý, že tady jsem chytl ten druh morbidního humoru… zkrátka, tohle je zatím moje oblíbená. Taky chlapeček (ještě nemá jméno, o tom povykládám později) má své tři vlasy
Podívejte se na další short short story Mária Císaře. Moc se mi líbí, své si k ní řeknu zítra. Vítám tyhle krátké perličky v naší době, kdy všichni píší sáhodlouhé elaboráty! Když Astra, první sonda schopná číst gravitační fluktuace* s přesností na atom, překročila hranici galaxie a vstoupila do mezihvězdného prostoru, vědci očekávali jen kosmický šum
V pátek jsem byl s Jiřím Knéblem (viz jeho web Woleschko) v OC Chodov na Spasiteli. Ož jsem tu psal o románu Andy Weira, poprvé, když jsem měl knihu rozečtenou, brzy na to recenzi, bezvýhradně nadšenou. No a teď jsme se dočkali filmového zpracování. Opisuji z ČSFD, režie Phil Lird a Christopher Miller podle scénáře
Na scéně je první wunderwaffe nasazená proti Pérákovi. Slibuji, že jich bude mnohem víc. Pérák je přece superhrdina a jak se s ním má SS generál Sturm srovnat jinak, než přes zázračnou zbraň. Zároveň ale pokračují přípravy na natáčení audiocomicsu Past na Péráka. To už tady vykládám půl roku, ale teď jde do tuhého: 7. dubna,
Kde začít? Nevzpomenu si na první setkání s autem. Na to si nevzpomene asi nikdo. Začnu tedy benzínovou pumpou. Ve Slapech nad Vltavou, kde jsme tehdy bydleli, stála benzínová pumpa. Tak krásná, že bych ji dnes chtěl mít tady v pokoji jako sochu. Kousek od dodnes existujícího hostince U Neužilů měl drogerii pan Domes. Po
Tento týden jsem se zúčastnil internetové dražby. Už před časem jsem se zaregistroval na jednom dražebním šopu – to že jsem tam už delší dobu hraje pro další vyprávění roli. Koupil jsem si tam během času pár věcí, převážně knížek, ale jaksi napřímo, bez procedury dražby. Tuhle přišla Ljuba a že abych jí vydražil čajník.
