Nevím, zda se z toho pochmurně radovat nebo nad tím bědovat. Rozhodně ale je to poprvé, kdy jsem v médiích narazil na informaci, že do bojové akce zasáhly automaty. Naposledy jsem o tom psal v povídce Poslední výstřel, která by měla letos vyjít ve – snad stejnojmenném – sborníku. Jde o toto, předávám ze serveru
Je to pro mě naprosto nová zkušenost. Rozhlasové hry jsem psal moc rád a asi ne tak úplně špatně. Rozhlas je dodnes vysílá pořád dokola. Jenže hra je hodinovka. Audiokniha je běh na dlouhou vzdálenost, mé zadání je sedm hodin a nejspíš to bude o něco delší. I když se snažím trefit. Je to v
V roce 1998 jsem vydal dystopický román Tma. Odehrává se převážně v Praze a popisuje, co by se stalo, kdyby elektřina přestala fungovat jako technická síla. Že by to prostě udělalo „cvak‟ a zhaslo by všechno, co má cokoli společného s elektrickým proudem. Moje popisy destrukce a dalšího vývoje vcelku odpovídají prepperským scénářům. Hodně
Ony ty audioknihy obvykle vznikají jaksi adaptací psaného textu. Teď je to opačně. Mám zakázku, zatím není smlouva takže se nebudu dál šířit, a píšu podklad pro realizaci audioknihy. Technicky je to, jako bych psal rozhlasovou hru. Ta ale trvá zpravidla tak do hodiny, ale audiokniha… bohajeho… říkali, že aspoň sedm hodin. To je kláda.
Zpěv drozda je dystopický román z roku 1980 amerického autora Waltera Tevise, autora známého románu (a filmu) Muž, která spadl na Zemi. Širšímu publiku je známa minisérie Dámský gambit podle stejnojmenného románu z roku 1983, zde ovšem nejde o sci-fi. Tevis román napsal ve zralém věku (narodil se 1928), nedlouho před smrtí (1983) jako chmurnou
Rád bych se vás nejprve zeptal na jednu věc, která mi trochu hapruje mezi ději Měsíce mého života a Hvězdy mého života – tedy románu, který začíná tam, kde Kuba v Měsíci spadl po útoku Bejčka do měsíčního kráteru a loučil se se životem. Ta vsuvka, nebo spíš návrat k ději Měsíce, odkud se příběh
Je strašný, jak dlouho jsem nenapsal ani řádku, teda sem, protože jinak mám za sebou tři romány a spoustu povídek. Ale na Tři prsty Astonovy jsem zapomněl. Co horšího, zapomněl jsem, jak se systém obsluhuje! No nic, berte tohle jako pozdrav. A taky sdělení, že se chystá závěrečný díl Arkadského cyklu. Vyjde na podzim, jmenuje
Máte zajímavé předky byli to mecenáši, obchodníci, vlastenci. Zajímal jste se o historii Vašeho rodu a pokud ano, kam jste došel a co jste zjistil? Vyrůstal jsem v atmosféře, která byla minulostí naší rodiny doslova nasáklá. Bydleli jsme v palácovém „domě s kalichy‟ ozdobeném iniciálami mého pradědečka Aloise Stuchlíka. Bylo mi dvanáct, když vyšel první
Sci-fi píšu čtyřicet let, že to ale uteklo. V roce 1985 jsem vydal svou první povídkovou sbírku Vejce naruby a od té doby toho byla spousta. Mám rád tu naivní, z budoucnosti, plnou všelijakých vymyšleností. Mezi nimi se motají lidi jako vy nebo já. Patřím k těm, co si myslí, že lidi se v jádru
Patříte mezi průkopníky a propagátory internetu. Jak se internet podle vás za tu dobu změnil? Asi nemá smysl něco taxativně jmenovat. Má to charakter exploze, zasahuje to do netušených oblastí – a hlavně bych rád zdůraznil, že proces zdaleka neskončil. Stačí si uvědomit, že jakákoli činnost nevyžadující bezprostřední dotyk lidské ruky se dá vykonávat on
