Fanouškům žánru science fiction není třeba nic kolem čerstvě uvedeného velkofilmu Duna vysvětlovat. Ti opravdu skalní znají filmové zpracování režiséra Davida Lynche z roku 1984. Tehdejší adaptace románu Franka Herberta stála 40 milionů dolarů, Kanaďan Denis Villeneuve měl rozpočet ve výši 165 milionů, tedy čtyř miliard korun. Základní otázka tedy bude znít, utratil Villeneuve svěřené
Mám k robotům kladný vztah, abych užil výrazu z někdejších kádrových dotazníků, zkoumajících vztah zkoumaného soudruha k socialistickému zřízení. Mohu to snadno doložit. Moje doména je sci-fi a v mých povídkách a románech na roboty narazíte často. Naposledy v románu Ultimus, ten vyšel před pár dny. Jeho hrdinové Kuba Nedomý a Dědek Čuchák v něm
Dovolím si začít náš rozhovor trochu netradiční otázkou. Kde se vzala Vaše záliba v žánru sci-fi a kdy jste se rozhodl, že mu zasvětíte i velkou část Vaší literární činnosti? Od dětství mě přitahovala technika a její fungování v budoucnosti. Odtud byl krůček ke čtení sci-fi. Když potom po letech vznikalo koncem sedmdesátých let ssci-fi
Ke sci-fi jste se románem Ultimus vrátil po několika letech. Co vás k tomu vedlo, že právě teď a právě sérií o Kubovi Nedomém a Dědkovi Čuchákovi? Nakopla mě doba. Ultimus fakticky vznikl někdy v polovině osmdesátých let, krátce po tom, co jsem napsal Měsíc mého života. To je úvodní román Arkadského cyklu. Tehdy jsem začal
Do ruky jsem knihu dostal v pondělí 11. října 2021 ve dvě hodiny patnáct v knihkupectví Fantasya v Šafaříkově ulici v Praze. Vedla k tomu dlouhá cesta. Začala v polovině sedmdesátých let, krátce potom, co jsem dopsal román Měsíc mého života. Tehdy jsem zkonstruoval situaci, kdy je na Měsíci vězení a to je zrušené. Vězni
Čím jiným bych se měl v těchto dnech zabývat, než politickou sci-fi? V pátek se otevřou volební místnosti, v sobotu ve dvě se zavřou, pak se bude počítat a dozvíme se, co teď nevíme. Až se to dozvíme, budeme vědět, že vlastně nic nevíme. Následuje tedy fantazie. Představte si, že… spisovatel sci-fi má pátrat v
Pořád je nějaké výročí internetu. Tohle jsou odpovědi na jednu z četných anket na toto téma: 1. Jaká je Vaše první vzpomínka na internet? Jaké dojmy si pamatujete? Předvedli mi ho na podzim 1995 kamarádi doktorandi v laboratoři rozpoznávání řeči ČVUT. Už jsem o tom slyšel, měl jsem nějaké zkušenosti s tehdy primitivními chatovacími aplikacemi.
Práci na Ultimu jsem odložil na osm let. Neflákal jsem se. Napsal jsem trilogii Tajemství pěti světadílů (Pán vzduchu, Pán země a Pán moří, vydáno 2014 – 2015) ve stylu kyberpunku jako poctu Juliu Vernovi. To mi dalo docela dost práce a když jsem si odfrknul, pustil se zase do Ultimu. Pořád ale jsem byl
V archivu mám spoustu materiálů, fragmentů, pokusů, náčrtů. Toto je nejrozsáhlejší náběh, má to skoro osmdesát stran rukopisu normo… takové práce, chce se mi bědovat. Vždyť je to třetina rozsahu běžného románu, to se tak počítalo, 250 stránek normo! Budiž, tady to máte, kdo má zájem, může posoudit. 1. Seděla na hladké ploše, přisátá šesti
Před očima mám plakát z doby těsně po převratu. Symbolicky vyjadřoval naši snahu „zpět na Západ“. Ten Západ, to byla jakási pevnina vysoko nad naší úrovní a na ni vedl žebřík a bylo na nás, abychom se po žebříku dostali nahoru. Byl to Západ reprezentovaný osobnostmi jako byli Helmut Kohl, Donald Reagan nebo Margaret Thatcherová.
