Máte automobil vybavený systémem Tesla FSD Supervized? Pak jste minulý týden strávili v oblaku radosti. Česko tento systém uznalo pro běžný provoz. O co jde? O další krok k zavedení plně robotických automobilů. Do takového auta nastoupíte a řeknete mu, aby vás zavezlo, dejme tomu do Vršovic. Co budete dělat vy? Třeba si budete číst
Giorgie Meloni použila termín „zelený fundamentalismus‟ a tím se Overtonovo okno zase o viditelný dílek pootevřelo. Itálie jako další stát sňala kletbu z jaderných elektráren, vyhlášenou po Fukušimě z obavy, že vlna tsunami zalije Apeninský poloostrov a vyplaví uranové tyče po úbočích toskánských vinic. Kde jste, škarohlídi, s vašimi pochybnostmi o soudnosti lidstva!! Stačilo pitomých
Před časem instalovali u nás ve vsi výdejní box. Netrvalo dlouho a vedle něho druhý. Týden s týdnem se sešly a na druhém konci vsi, dokonce tam kde bydlíme, třetí. Teď jsou tam už čtyři. Měl jsem z toho… opravuji, mám z toho pořád radost. Má úvaha je takříkajíc ekologická. Místo abych putoval do horoucích
Připaženi vstříc lepším zítřkům Včera jsem tu dumal o reakci čtenáře na můj úvodník v Nev.psu. Kuva, proč jsem ho sem neplesk? Tady ho máte! Po třech letech práce v AI společnosti Anthropic dal výzkumník Jacob Coxton výpověď. A pořádně za sebou práskl dveřmi. Roztroubil do světa úžasnou novinu, že AI bude znamenat zkázu lidstva
Je středa večer. Nějak mě napadlo… Opravdu jen napadlo, žádnou moudrost ode mne nečekejte. Sleduju debatu kolem umělé inteligence. Zkáza nebo naděje? Modrá pilulka nebo červená? Napsal mi čtenář Neviditelného psa. Ví, že nečtu diskuse, napsal mi osobně mail, velmi upřímný. Reagoval na můj článek Připaženi, vstříc lepším zítřkům, ve kterém jsem – možná zbytečně –
Snad mi prominete, že jsem propásl tak významnou událost, jako je udílení Ig Nobelových cen. Už je to skoro čtrnáct dní, takže to už není žádná aktualita. Na druhou stranu by ale byla škoda je nepřipomenout jenom proto, že jsem něco prošvih. Udělují se každý rok, letos to bylo nově ve švýcarském Curychu. Jak je
Minulý týden mě vytočil článek jakéhosi mudrlanta o české „želé povaze‟. Nebudu mrhat časem na vyhledávání. Je úplně jedno, kdo to napsal, takových úvah najdete nepočítaně. Poskytne ji každý, kdo chce prokázat nezdolnou masarykovskou zásadovost a je ochoten se bodat do vlastní paže. Oceňuju to hlavně u těch, kdo za německé okupace byli na houbách
Organizace spojených národů schválila minulý týden novou mapu světa. Můžeme se podivit, proč se světová organizace takovou věcí zabývá, ale nezbude nám než to vzít na vědomí. S návrhem přišlo Togo. Je to africká země na břehu Guinejského zálivu, o něco menší než Česko. S naší zemí má snad společnou jen vzpomínku na dávnou historii.
Byla jednou jedna neobyčejně nechutná diktatura, režim jako řemen. Dokonce došla tak daleko, že nezachraňovala planetu a nechala obyvatelstvo opuštěné dohola. Žádné regulace, žádné direktivy. Dělejte, co umíte, tak daleko ty strašné poměry dospěly. Lidi reptali, ale doma, potichu, protože to byla diktatura. Dařilo se jim ale dobře, dokonce čím dál víc. Úpěli takříkajíc v
Je to přesně pět týdnů, co jsem tu psal o bojovém turnaji robotů. Konal se v čínském Šen-čenu. Šlo o sérii zápasů typu MMA, kdy do sebe dva soupeři buší hlava nehlava v drátěné kleci, dokud jeden nepadne. Dnes to bude zase o robotech a taky o Číně. Když roboti, tak Čína, dneska je to
