Kostýmová hra neboli costume play, zkratkou cosplay, je poměrně nový kulturní fenomen s celosvětovým dosahem. Princip je jednoduchý, provedení složitější. Máte rádi literární, comicsopvou nebo filmovou postavu? Obvykle žánru sci-fi, ale to není podmínka. Máte ji rádi a převléknete se do jejího kostýmu. Když jste opravdu náruživý cosplayer, dokážete postavu s větší či menší přesvědčivostí
Brněnská akce skončila v pondělí. Pocity nemohou být jiné než smíšené. Pokusím se je vyjádřit. Je to už dlouho, kdy jsem si říkal: až budou mít landsmanšafti sjezd někde v Česku, bude to důkaz, že jsme uzráli a stala se z nás normální země. Od malička jsem byl komunistickým režimem krmen strašáky o revanšistických sudeťácích
Možná jste také sledovali příběh velryby pojmenované jako Timmy. Před měsícem uvázla v mělkých německých vodách. Pomocníků se našlo víc než dost, záchrana byla obtížná nebo dokonce nemožná. Nakonec patnáctimetrového keporkaka strčili do jakéhosi plovoucího akvária a odvezli Kielským průplavem do hlubších vod u Dánska. Tam ho v sobotu vypustili. Rozloučil se obvyklým velrybím vodotryskem
Vím naprosto přesně, kde jsem byl a co jsem dělal 29. dubna 1986. V ostravském studiu Československé televize jsme natáčeli jeden z osmi dílů populárně naučeného seriálu Svět za 100+1 rok. Vystupoval jsem v něm coby průvodce neboli moderátor z titulu autora a popularizátora sci-fi. Poslední díl byl jaderné energetiky. Od dětství jsem její stoupenec
Dnes je výročí dne, kdy poprvé vyšel deník Neviditelný pes. Vychází tedy třicet let, z toho dvacet pod střechou Lidových novin. Nebudu výročí rozmazávat. Nejsem vzpomínač a o jeho vzniku se zmiňuju jen proto, že souvisí s tématem. V té době, tedy v polovině devadesátek, jsem pro sci-fi měsíčník Ikarie psal seriál Zakázané technologie.
Velikonoce jsou svátky na mnoho použití, něco jako švýcarský armádní sklapovací nůž. Jsou náboženské, duchovní a zároveň odpočinkové. Kdo má rád záhady, může v nich objevit nejtajemnější prvky, počínaje otevíráním skal a zpřístupněním pokladů a zmrtvýchvstáním konče. Letos je máme doplněné obletem Měsíce komickou lodí Orion. Pochybuji, že si tři členové mužské posádky vzali na
V roce 1953 bydlela naše rodina ještě ve Slapech. Tam jsem v září předešlého roku začal chodit do školy. Politika na mne doléhala jen hodně z dálky, přes silný filtr. Rodiče se báli přede mnou mluvit a když si chtěli něco o politice sdělit, hovořili německy. Posledně jsem se tu zmínil o měnové reformě, v
Bez velké pozornosti široké veřejnosti kmitla v médiích zpráva ze světa vědy. Vědcům z mezinárodního institutu CERN ve švýcarské Ženevě převezli náklaďákem speciální kontejner, obsahující antihmotu. S antihmotou je to jako s rosou v písničce Jiřího Suchého: nikoho nebaví. Antihmota je látka, která je složená z antičástic. Proč se o to více zajímat? Když se
Tento týden jsem se zúčastnil internetové dražby. Už před časem jsem se zaregistroval na jednom dražebním šopu – to že jsem tam už delší dobu hraje pro další vyprávění roli. Koupil jsem si tam během času pár věcí, převážně knížek, ale jaksi napřímo, bez procedury dražby. Tuhle přišla Ljuba a že abych jí vydražil čajník.
Vyskočilo na mě onehdy na iksku krátké video. Ukazovalo koně s lyžemi na nohou na skokanském můstku. Kůň se odpíchne, jede po můstku a pak letí a letí do krajiny. Tohle celoživotně obdivuji a nechápu, jak se to může někdo naučit. Jednou na tom můstku musíte stát poprvé a když cokoli děláte poprvé, neumíte to.
