Včera jsme tu měli povídku Tomáše Krafky Hnízdo pro vlast. On sám ji charakterizuje že je to ČSSR military sci-fi, alternativní historie. Už to mě zaujalo. Myslel jsem, že nějaká ČSSR už nikoho nezajímá… Upřímně, chvilku jsem přemýšlel, co to ČSSR vlastně je, než mi to došlo. No jo, byla ČSSR a od 1990 ČSFR…
Do naší SF dílny poslal Tomáš Krafka pěknou povídku. Přečtěte si ji, zítra k tomu přidám svoje pozorování. Jde o drsnou military, takže si čepici raději přetáhněte přes uši, je to jízda. Aston ČSSR military sci-fi, alternativní historie Vesmír je hluboce temný. Černý a purpurový. Nekroticky zelený. A taky šedý. Šedý jako popel po něčem,
Tuto povídku mi poslal pan L.B. s tímto doprovodem: Nejsem a nemám sebemenší ambici být ani amatérským spisovatelem. Nicméně při „hraní si“ s LLM ChatGPT jsem po několika replikách týkajících se Summy Technologiae a Lemova možného náhledu na současný rozvoj LLM a „společné kritice“ článku na OSLU (https://www.osel.cz/14455-inteligence-na-terapii-vedci-vysetrili-chatboty-a-vysledky-jsou-sklicujici.html) zadal prompt: „Napiš mi krátkou a vtipnou
Posledně jsme tu rozebírali Kingovu zásadu „po odstupu šesti týdnů vyrubejte deset procent textu‟.Na názorném příkladu jsem předvedl, jak je to v podstatě snadné. Nejdřív se zaměříme na přídavná jména a pak zvážíme , jestli jsou věty plynulé. Pak odstraníme kostrbatiny. S tím se dá souhlasit nebo nemusí. Nicméně Stephen King prodal desítky milionů
Na Kingovy Memoáry o řemesle – O psaní jsem nezapomněl. Knihu mám na nočním stolku a občas si v ní říkám. Je to Písmo Mistra a je z něho mnohému se učit. Až překvapivě velkou pozornost věnuje King otázce, komu dát číst to co napíšete. On sám dává texty číst své manželce a pak celé
Ondřej poslal do SF Dílny další povídku a to je dobře. Psát málo je jako nepsat vůbec… Moc pěkný nápad s vtipným vyústěním. Na konci připojím pár lektorských větiček. Knihopád „Karle, poslouchej,“ řekl jeden z mužů kráčejících po ulici, „vím, že jsi to myslel dobře, ale…“ nedořekl větu. Místo toho udělal posunek, kterým vyzýval svého
Včera jsem tu zveřejnil krátkou hříčku Zapomeňte na oči. Protože jsem ji napsal nedávno, jsem schopný rekonstruovat jak vznikala. Byla takříkajíc na objednávku: volal mi Morten, že bych měl na večírku přečíst povídku do chystané sbírky Zlé věci. Má to být sbírka hororů, kde by zdroj hrůzy nemělo být strašidlo nebo nadpřirozená bytost nebo
V rámci SF Dílny tu máme další povídku. Napsal ji Ondřej Křížek. Je to úsměvná krátká povídka v oblíbeném žánru ironické nadsázky. Není to snadný žánr a sami posoudíte, jak se s ním autor vyrovnal. Svůj koment přidán na konci. Uběhlo sotva několik okamžiků od inaugurace, když z úst nového amerického prezidenta zazněla ona věta:
Ptají se na to asi každého autora sci-fi. Vysvětlení prosté, pokud přijmeme tezi, že „sci-fi je příběh, ve kterém je něco jinak‟, autora musí napadnout, CO bude jinak a JAK jinak to bude. Na otázku bych mohl odpovědět, že kdybych věděl, kam se chodí na nápady, chodil bych tam furt. Tak lacino se ale
V naší SF Dílně máme další příspěvek. Ondřej uvedl povídku krátkou anotací: Svět se uzavřel do betonového komplexu, kde každý den znamená jen další rutinu údržby. Jeden z lidských mechaniků se vydává do starého tunelu B14a, kde objevuje dva roboty uvězněné v nekonečné, nesmyslné práci kvůli poruše synchronizace. Jejich marné plnění pokynů se tak střetává
