Deník Roku korony – Kamarádi nedopínají kalhoty

8.4.

Středa, začíná skoro letní počasí. Zítra mají platit volnější předpisy, ale už dnes jsem viděl pár lidí bez roušek – pravda, v lese. Na okraji Černík nohejbalové hřiště – plné lidí. Zdá se, že nám otrnuje. Přitom přehledy ze světa nedávají žádný důvod k optimismu.

Mluvil jsem s majitelem slušně velkého obchodu. Měl zavřeno, podle nových předpisů může zítra otevřít. Vypracoval spoustu lejster a excelových tabulek, ale žádnou podporu nedostal. Prý že jsou moc malý podnik. Hm… Znám menší podniky.

11.4.

Začaly Velikonoce. Na Zelený čtvrtek uvolnila vláda otěže. Roušky nejsou povinné v lese a na kole a otevřely se některé obchody, například hobbybmarkety. Hned ten den byl internet plný fotek z narvaných Hornbachů. V pátek jsme byli na výletě a už bylo vidět, jak morálka polevila. V Krhanicích sice lidi stáli frontu před mlékoautomatem s rouškami a v dvoumetrových odstupech, ale naproti byla nálevna piva a tam už panovalo veselí. Před tím nosili roušky všichni, dnes je to tak půl na půl – tady ve vesnici. To podotýkám, samozřejmě netuším, jak je to ve městech.

Bavil jsem se s J., je to podnikatel, stěžuje si, že majitel domu ve kterém má kanceláře nechce slyšet o nějakém snížení nájmu po dobu, kdy J. silně klesly příjmy. A to na tom není tak zle. Můj kamarád M. dopadl lépe, tomu majitel na nájmu slevil.

Zatím to trvá moc krátce na to, aby se objevily nějaké viditelné potíže. Zásobování funguje a zatím nejhlasitěji protestují divadelníci. Zatím žádají hlavu ministra Zaorálka. Není mi moc jasné, kdo by na jeho místě divadla víc podržel – z čeho? V době, kdy stojí i automobilový průmysl?

13.4.

Velikonoce bez příhod. Zjevně polevila ostražitost, občas se objevují lidé bez roušek, ale není to nic masivního. Byl jsem zvědav na velikonoční pondělí. Žádní koledníci, při návratu z procházky s pejsky jsem zahlédl nějakého chlapečka na kole, držel pomlázku. A během procházky jsme s Ljubou našli pozůstatky nějakého nočního veselí – vajgly, flašky od chlastu. Ve zpravodajství jsou zmínky, že policisté řešili víc případů. Za deset dní se ukáže, zdali se Velikonoce nějak podepsaly.

Nicméně znepokojivé jsou zprávy o tom, jak vyléčení znovu ten virus chytí. To by naznačovalo, že nějaká vakcinace je iluze. Budeme napříště chodit s rouškami? Je nás osm miliard na světě a do Hongkongu to trvá 15 hodin letadlem. Jsme jeden velký světový slum, tělo na tělo. Musíme si zvykat?

Znepokojují mě i otázky politické.

Kdyby v čele vlády stál někdo jiný, pravděpodobně by musel jednat stejně. Jsou to technická opatření bez ohledu na nějakou ideologii (Babiš žádnou nemá). Antitibabišismus ale v některých svých projevech ztrácí soudnost. Silně mě zasáhlo poslední vydání Šídova Šťastného pondělí. Ten člověk je profesně vzato génius, je chytrý, vtipný, podmanivý. Daří se mu svým divákům vnuknout tuto vizi: všechna opatření proti čínské chřipce jsou pouhé policejní akce Babišovy party, aniž by měly jakýkoli pozitivní efekt. Připadá mi to amorální až na kraj šílenosti: i aktivistický novinář by snad měl mít v sobě špetku soudnosti a odpovědnosti.

Pohlédněme jinam.

Ono se může stát, že všechno odezní a věci se vrátí na svá místa a všechno pojede dál. Ale na druhou stranu se takyopravdu může stát, že se to nevrátí? Budeme nadosmrti chodit s rouškami na hubě, izolovaně jeden od druhého, s nějakým pagerem v kapse, který pípne při přiblížení nakaženého?Mám pocit, že jsem se ještě nikdy nepřiblížil sci-fi vizi tak blízko.

15.4.

Začíná uvolňování, od pondělka mají být otevřené farmářské trhy. Vláda předložila pětistupňový plán. Spíš si myslím, že je to úlitba opozici, která ji týrá za nedostatek plánu, než aby to byl výsledek nějaké strategie. Pochybuji, že nějaká strategie může být za situace, kdy nejsou známá základní fakta a specialisté se přou, jakým způsobem probíhá nákaza, jaká je životnost viru a zda je nějaká vakcína aspoň teoreticky možná.

Hodně se mluví o chytré karanténě. Má spočívat ve využití signálu mobilního telefonu a platebních karet pro sledování pohybu… koho? Mělo se to o Velikonocích zkoušen na jižní Moravě.

Zatímco ve věci roušek bylo obyvatelstvo velice vstřícné, myslím, že vůči sledování bude panovat veliká skepse.

Dnes jsme byli s Ljubou na výletě v údolí zbirožského potoka nedaleko Skryjí. Vesnice je oblepena plakáty typu Turisté, noste roušky, neparkujte a jděte pryč. I média přinášejí svědectví o nevraživost vesnických místních vůči cizincům. Ráno jsem se ptal našeho starosty, kolik je ve Zvoli nakažených. Žádný, jen jeden hasič který tu nebydlí, ale má tu trvalé bydliště. Navštívil nějakou hasičskou merendu a mezi účastníky byli lyžaři z Itálie. Celá parta nakažená…

Jinak ale roušková kázeň sice mírně polevila, ale v úhrnu trvá.

Vypráví mi kamarád, že už týden si rodinka nechává posílat jídlo z mekdonaldu a taky večer, že pijou vínko a ládují se čipsy. Slyší i z jiných stran, že kamarádi už nedopínají kalhoty.