A já vám říkám, že to nejsou žádný mutanti. Dokonce ani žádný lidi, i když je porodily lidský matky po tý koronavirový krizi. Pro mě to jsou normální mimozemšťani, teda to zkurvený emzáci. Ty jejich matky jsou jenom chudáci ženský znásilněný a oplodněný zkurvenejma emzákama. Spousta lidí skáče podle toho co emzáci říkají a můžou
No a vidíte, nakonec to dopadlo úplně jinak. To co jsem tu psal v sobotu je samozřejmě pravda. Povídka musí stát na osobách, na charakterech a situaci. Správná byla i ta idea, že kovidová povídka musí být během epidemie a ne po odeznění, protože pak by to byla normální emzácká story o mimozemšťanech a bylo
Je to podvod neboli hoax neboli fake news. O tématu se hodně mluví a má to jednoduchý důvod. Podvodných zpráv je všude kolem nás plno. Šíří se sociálními sítěmi anebo elektronickou poštou, to jsou ty nejčastější případy. Facebook nepoužívám, elektronickou poštu ano. Často se mi v ní objeví nějaký hoax. Naposledy to byl elaborát, údajně
Když o tom přemýšlím, jako že o tom přemýšlím, krystalizuje se toto: Ono to musí být situováno teď, tedy v době pandemie, tedy v době, kdy děti jsou počaty. Jakmile totiž by to mělo být o dětech již narozených, pak je to opravdu varianta na Midwichské kukačky, na Invazi uchvatitelů a iks krát iks podobných
Dostal jsem takový nápad, jako že máme pandemii, je to virus, napadl celý svět. Potrvá to dlouho. Za tu dobu bude počato, projde vývojem a narodí se mnoho dětí. Přesně… 218 tisíc denně, 77 milionů ročně. Nebudeme se bavit o tom, kdy to začalo a kdy skončí, prostě: ročně počet dětí odpovídající počtu obyvatel (skoro)
Byla to všivá doba, ale znáte to, i když je doba sebevíc všivá, vždycky se v ní najde něco dobrého. Moje literární začátky do ní naplno spadají a to dobré, na co rád vzpomínám, jsou osvícení a stateční nakladatelští redaktoři, které jsem tehdy potkal. Vůbec ten první na mé dráze byl Ivan Kruis, bylo to
Tedy, měla by vyjít. Jde o moji dětskou sci-fi knížku Barbora a Zlatý robot. Venku měla být už v dubnu, ale teta korona nám zamíchala karty a všechno bylo jinak. Má to jednu výhodu. Získal se čas a Karel Jerie dodělal spoustu úžasných ilustrací, takže ve výsledku bude knížka mít víc jak dvakrát tolik černobílých
Dostal jsem takový dopis: Vážený pane Neffe, před nějakou dobou jsem přečetl Vaši trilogii Tajemství pěti světadílů a chtěl jsem Vám napsat již dříve, ale dostal jsem se k tomu, až když jsem přečetl Vaši adaptaci Dvaceti tisíc mil pod mořem. Nejprve bych Vám tedy chtěl poděkovat za ní. Četba Vernova originálu byla pro mne
Počítám s plus mínus dvěma sty stránkami rukopisu převyprávěné verneovky Ocelové město a jsem na nějakých dvaceti stránkách. Zveřejnil jsem zde anatomii románu: jak je to ve verneovkách obvyklé, v podstatě se v nich nic neděje – a mám před sebou stejný úkol jako Onndřej Vogeltanz, scénárista filmu Tajemství Ocelového města. I on musel vybudovat
Albatros má edici Jules Verne pro 21. století. Napsal jsem pro ni osm adaptací Vernových románů a také vlastní trilogii Tajemství pěti světadílů, ve které se prolínají postavy a motivy ze všech vernovských román fantastických i cestopisných. Dnes, tedy 31. března, jsem začal psát adaptaci Ocelového města. Román vyšel v roce 1879, přičemž je známo,