Archiv rubriky: O psaní

Malý postřeh

Můj první kontakt s audioknihou, Bradbury: 451 stupňů Fahrenheita, super udělané. Naprosto dokonalý převod. Já ten román znám z mládí, když u nás vyšel česky – Bradbury na rozdíl od jiných amerických autorů se jaksi směl, protože byl jaksi pokrokový. Ono to v kontextu doby (vyšlo v roce 1957, tedy po Stalinově smrti, to bylo

Altery

Pokračuji v práci na Ultimu. Přemýšlel jsem o nějaké identitární ptákovině, která by trumfla 32 pohlaví a volbu stáří. Tak vznikla altera: dvě holky, které prohlásí, že jsou jedna identita. Jsou dvě, ale cítí se býti jednou a mají jednu identitu, jedno jméno, to samozřejmě, ale i jedny papíry, pokud se o papírech dá mluvit

Napsáno prvních 5 stran

  Dnes jsem začal tu definitivní verzi Ultimu na ostro. Tady vpravo v původních verzích najdete pod položkou Ultimus 2 doposud poslední pokus, je to docela obsáhlý text, asi 60 stránek rukopisu. To všechno nejspíš padne pod stůl a nic se z toho do finálního textu nedostane. Prostě… cvičení ve psaní. Nicméně jsem se vrátil

Román Ultimus

Já o něm veřejně i soukromě žvaním už třicet let, opravdu nelžu. Koncem osmdesátých jsem pojal nápad koncentráku na Měsíci, to už byl Měsíc mého života napsaný, ale ještě ne Rock mého života (byl ale rozepsaný!) a vůbec ne Hvězda mého života, ta byla ještě ve hvězdách. No a tenkrát mě napadlo, že by jako

Přímluva za shovívavost

Bylo minulý týden ve zprávách že v nočním klubu v Sezimově ústí nafackovali veteráni z Afghánistánu pánovi, který jim nadával do žoldáků a kázal jim, ať táhnou zpátky. Jak to bylo, nevíme. Zprávy byly zmatené, zmiňovaly se o ochrance klubu, ta asi taky dostala nafackováno. Dokonce se tam prý připletl i policajt a dopadl stejně.

Návrat ztraceného syna

Ten syn jsem já a dlouho jsem na Tři prsty kašlal. Co je nového? Píšu novou kníhu! Je pro děti, tvrdá sci-fi, tedy kosmická s robotama a jinoplanetníkama a jmenuje se Barbora a zlatý robot. Dneska jsem začal 12. kapitolu a mám cca 80 stránek napsaných. Rozhodně to chci letos dopsat. Mezi tím vyjde nové

Nerozumím Kosmonautovi

Letošní literární senzace – český spisovatel Jaroslav Kalfař prorazil v Americe svým románem Kosmonaut z Čech. Napsal a vydal ho anglicky, zde vyšel jeho výtečný překlad a osmadvacetiletý autor je ve středu pozornosti. Do Ameriky se dostal jako patnáctiletý, to tedy jsou základní data. Autorova literární metoda je zřetelná na první pohled. Kalfař je výtečný

Facka Polákům

Není to nic z fake news, zveřejnil do veřejnoprávní iRozhlas. UEFA napařila polskému fotbalovému klubu Legia Varšava pokutu 35 tisíc euro za transparent, připomínající Varšavské povstání. To se stalo v době, kdy nový francouzský prezident Macron ostentativně míjí Polsko při své cestě do střední Evropy. Ty reminiscence na rok 1968 a na postoj Moskvy a

Jak vznikly 3 povídky

Doprovodný text k Suchánkově comicsu Děsivé radosti Konec dobrý, všechno dobré Mezi fotografy se pohybuji doslova celý život, nicméně fotografická tématika mi v literární práci unikla. Povídka Konec dobrý, všechno dobré je v tomto smyslu výjimka. Patří k těm povídkám, u kterých si jasně vybavuji prvotní popud, nebo, chcete-li, inspiraci. To jsem takhle seděl u

Nad novým vydáním Tmy

S románem Tma se letos čeští čtenáři setkávají již počtvrté. Románu předcházela nejprve pohádka Potíže s elektřinou, později rozšířená na novelu. Pak teprve spatřil světlo světa román, který je nyní považován za Vaše nejlepší dílo. Od prvního vydání prošel příběh změnami, zejména jeho druhá část, jak jste sám přiznal, měla několik konstrukčních vad. Je tohle už definitivní