Archiv rubriky: O psaní

Tlaky doby

Hospoda neboli krčma je univerzální kulturní jev. Potkáme se s ním napříč kontinenty a napříč dějinami. Česká hospoda je charakteristický důrazem na pivo. To jsou základní daná fakta, která je třeba brát v úvahu, když začneme přemýšlet o české hospodě v budoucnosti. S prognózou bychom mohli být brzy hotoví, když uvážíme, že třebas hospoda při

Kdo škodí justici

V souvislosti s Mynářovou blamáží se hodně mluví o důvěryhodnosti justice a jistě má pravdu ctihodný pan profesor Zdeněk Jičínský, když konstatuje v Právu, že justici víc než nějaký Mynář škodí Rathův případ. K hanbě ale přispívají i případy další, naposledy aktuální pokračování frašky s Peroutkovým článkem. Žaloba už není na český stát a na

Kde je zátěž

Zdá se, že časovou náruč roku 2019 budeme opouštět osvobozeni od plastových brček a ušních šťourátek a do roku následujícího vstoupíme třímajíce brčka netoxická, s radostí v srdci, že i naším přispěním jsme zmírnili tíži břemene tohoto světa. Na ta brčka a šťourátka jsem myslel častěji, než by si zasloužila, během čtrnácti dnů na přelomu

Malý postřeh

Můj první kontakt s audioknihou, Bradbury: 451 stupňů Fahrenheita, super udělané. Naprosto dokonalý převod. Já ten román znám z mládí, když u nás vyšel česky – Bradbury na rozdíl od jiných amerických autorů se jaksi směl, protože byl jaksi pokrokový. Ono to v kontextu doby (vyšlo v roce 1957, tedy po Stalinově smrti, to bylo

Altery

Pokračuji v práci na Ultimu. Přemýšlel jsem o nějaké identitární ptákovině, která by trumfla 32 pohlaví a volbu stáří. Tak vznikla altera: dvě holky, které prohlásí, že jsou jedna identita. Jsou dvě, ale cítí se býti jednou a mají jednu identitu, jedno jméno, to samozřejmě, ale i jedny papíry, pokud se o papírech dá mluvit

Napsáno prvních 5 stran

  Dnes jsem začal tu definitivní verzi Ultimu na ostro. Tady vpravo v původních verzích najdete pod položkou Ultimus 2 doposud poslední pokus, je to docela obsáhlý text, asi 60 stránek rukopisu. To všechno nejspíš padne pod stůl a nic se z toho do finálního textu nedostane. Prostě… cvičení ve psaní. Nicméně jsem se vrátil

Román Ultimus

Já o něm veřejně i soukromě žvaním už třicet let, opravdu nelžu. Koncem osmdesátých jsem pojal nápad koncentráku na Měsíci, to už byl Měsíc mého života napsaný, ale ještě ne Rock mého života (byl ale rozepsaný!) a vůbec ne Hvězda mého života, ta byla ještě ve hvězdách. No a tenkrát mě napadlo, že by jako

Přímluva za shovívavost

Bylo minulý týden ve zprávách že v nočním klubu v Sezimově ústí nafackovali veteráni z Afghánistánu pánovi, který jim nadával do žoldáků a kázal jim, ať táhnou zpátky. Jak to bylo, nevíme. Zprávy byly zmatené, zmiňovaly se o ochrance klubu, ta asi taky dostala nafackováno. Dokonce se tam prý připletl i policajt a dopadl stejně.

Návrat ztraceného syna

Ten syn jsem já a dlouho jsem na Tři prsty kašlal. Co je nového? Píšu novou kníhu! Je pro děti, tvrdá sci-fi, tedy kosmická s robotama a jinoplanetníkama a jmenuje se Barbora a zlatý robot. Dneska jsem začal 12. kapitolu a mám cca 80 stránek napsaných. Rozhodně to chci letos dopsat. Mezi tím vyjde nové

Nerozumím Kosmonautovi

Letošní literární senzace – český spisovatel Jaroslav Kalfař prorazil v Americe svým románem Kosmonaut z Čech. Napsal a vydal ho anglicky, zde vyšel jeho výtečný překlad a osmadvacetiletý autor je ve středu pozornosti. Do Ameriky se dostal jako patnáctiletý, to tedy jsou základní data. Autorova literární metoda je zřetelná na první pohled. Kalfař je výtečný