Dostal jsem takový nápad, jako že máme pandemii, je to virus, napadl celý svět. Potrvá to dlouho. Za tu dobu bude počato, projde vývojem a narodí se mnoho dětí. Přesně… 218 tisíc denně, 77 milionů ročně. Nebudeme se bavit o tom, kdy to začalo a kdy skončí, prostě: ročně počet dětí odpovídající počtu obyvatel (skoro)
Byla to všivá doba, ale znáte to, i když je doba sebevíc všivá, vždycky se v ní najde něco dobrého. Moje literární začátky do ní naplno spadají a to dobré, na co rád vzpomínám, jsou osvícení a stateční nakladatelští redaktoři, které jsem tehdy potkal. Vůbec ten první na mé dráze byl Ivan Kruis, bylo to
Tedy, měla by vyjít. Jde o moji dětskou sci-fi knížku Barbora a Zlatý robot. Venku měla být už v dubnu, ale teta korona nám zamíchala karty a všechno bylo jinak. Má to jednu výhodu. Získal se čas a Karel Jerie dodělal spoustu úžasných ilustrací, takže ve výsledku bude knížka mít víc jak dvakrát tolik černobílých
Dostal jsem takový dopis: Vážený pane Neffe, před nějakou dobou jsem přečetl Vaši trilogii Tajemství pěti světadílů a chtěl jsem Vám napsat již dříve, ale dostal jsem se k tomu, až když jsem přečetl Vaši adaptaci Dvaceti tisíc mil pod mořem. Nejprve bych Vám tedy chtěl poděkovat za ní. Četba Vernova originálu byla pro mne
Počítám s plus mínus dvěma sty stránkami rukopisu převyprávěné verneovky Ocelové město a jsem na nějakých dvaceti stránkách. Zveřejnil jsem zde anatomii románu: jak je to ve verneovkách obvyklé, v podstatě se v nich nic neděje – a mám před sebou stejný úkol jako Onndřej Vogeltanz, scénárista filmu Tajemství Ocelového města. I on musel vybudovat
Albatros má edici Jules Verne pro 21. století. Napsal jsem pro ni osm adaptací Vernových románů a také vlastní trilogii Tajemství pěti světadílů, ve které se prolínají postavy a motivy ze všech vernovských román fantastických i cestopisných. Dnes, tedy 31. března, jsem začal psát adaptaci Ocelového města. Román vyšel v roce 1879, přičemž je známo,
Hospoda neboli krčma je univerzální kulturní jev. Potkáme se s ním napříč kontinenty a napříč dějinami. Česká hospoda je charakteristický důrazem na pivo. To jsou základní daná fakta, která je třeba brát v úvahu, když začneme přemýšlet o české hospodě v budoucnosti. S prognózou bychom mohli být brzy hotoví, když uvážíme, že třebas hospoda při
V souvislosti s Mynářovou blamáží se hodně mluví o důvěryhodnosti justice a jistě má pravdu ctihodný pan profesor Zdeněk Jičínský, když konstatuje v Právu, že justici víc než nějaký Mynář škodí Rathův případ. K hanbě ale přispívají i případy další, naposledy aktuální pokračování frašky s Peroutkovým článkem. Žaloba už není na český stát a na
Zdá se, že časovou náruč roku 2019 budeme opouštět osvobozeni od plastových brček a ušních šťourátek a do roku následujícího vstoupíme třímajíce brčka netoxická, s radostí v srdci, že i naším přispěním jsme zmírnili tíži břemene tohoto světa. Na ta brčka a šťourátka jsem myslel častěji, než by si zasloužila, během čtrnácti dnů na přelomu
Můj první kontakt s audioknihou, Bradbury: 451 stupňů Fahrenheita, super udělané. Naprosto dokonalý převod. Já ten román znám z mládí, když u nás vyšel česky – Bradbury na rozdíl od jiných amerických autorů se jaksi směl, protože byl jaksi pokrokový. Ono to v kontextu doby (vyšlo v roce 1957, tedy po Stalinově smrti, to bylo
