Je to organizační a technický problém

Epidemie tady je, má záludnou podobu a průběh a vyvolala situaci, která nemá obdoby v novodobých dějinách Evropy: paralela se španělskou chřipkou je blízká, nicméně situace je jiná, bylo po válce, medicína byla jinde a světová populace byla na třetině současného stavu.

Nikdo se neodvažuje odhadnout, jak dlouho bude epidemie trvat, k odhadům kratším než další půlrok nejsou důvody, vzhledem k internacionálnosti a dokonce interkontinentálnosti problému to může trvat déle: konec nenastane, dokud to NESKONČÍ VŠUDE, tečka. Vždyť to začalo uvařeným netopýrem někde v Číně a u nás lyžařením v Itálii a Rakousku.

Možná je to směšné tak zřejmé věci připomínat půl roku poté, co nás to trápí na plné pecky, ale přesto to připomínám, protože, jak se zdá, nejsou tato základní fakta podkladem pro uvažování mnoha lidí, bohužel mnohdy i na významných místech veřejného života.

Všechna regulativní opatření nepovedou k tomu, aby EPIDEMIE ZMIZELA, ale k tomu, aby se NEVYMKLA Z RUKOU – verzálky do textu dávám proto, že mnozí lidé nečtou dostatečně pozorně. Nikdo na světě přesně neví, jaká opatření povedou k optimální situaci – abychom to nějak doklepali do doby, až se najde a) lék na vyléčení nemocných, b) vakcína na ochranu dosud zdravých. Všude je to systém pokus omyl. Na jaře jsme vyzkoušeli drsnou uzávěru, ta vyvolala iluzi, že je po všem, nastalo prozření a druhá vlna řádově silnější, než byla ta první. Následují kroky v pozměněné situaci – trpělivost občanů klesá, únava a naštvání roste. Politická reprezentace je slabá: částečně nemohoucí, částečně diskreditovaná, částečně omezená primitivními politickými zájmy, částečně natolik stupidní, že chodí do hospody a na veřejnosti chlastá pivo a nenosí roušky, třebaže po občanech chce kázeň.

Nicméně to přežijeme, jako jsme přežili všechno. Jaký si myslím, že je rozumný postoj občana? Hledět na vlastní zdraví a zdraví svých blízkých, tedy rodiny a přátel. Výkonná moc pracuje pod obrovským tlakem a dělá kiksy. To, že vyhlásí jeden den patnáct kvadrátních metrů na člověka v krámě a druhý den už uvažuje o změně, berme pozitivně: exekutiva reaguje na odezvu veřejnosti a na její ochotu nařízení akceptovat. Lidé přijmou to, co budou pokládat za rozumné. Něco vezmou jaksi sami, něco se musí vysvětlit. Tak třeba zavření obchodů v neděli jsem taky nepochopil, a velmi mě těší, že vláda uvažuje o zrušení tohoto zákazu.

Ale nebudu plácat blbosti o chaosu a nekoncepčnosti. Je to zoufalý zápas, v přední linii pracují lidé ve dvanáctihodinových směnách, z toho devět hodin ve skafandru. Umírají lidé. Letní uvolnění zatím zaplatily životem čtyři tisíce lidí. Byl bych zvědav, ale nikdy se to nedozvíme, kolik lidí se nakazilo v demonstracích proti vládním opatřením 17. listopadu: někdo to odskáče rýmičkou, někdo ale skončí na ventilaci na jipce. Tam už jde o život.