O Vernovi a verneffkách

Má dílo J. Vernea ještě co říct dnešním čtenářům? A pokud ano, v čem je dodnes jeho největší síla? Je v něčem nepřekonaný či nepřekonatelný?
Převyprávěné verneovky v edici Verne pro 21. století vyšly v celkovém nákladu 50 tisíc výtisků, Dvacet tisíc mil pod mořem už dokonce ve čtvrtém vydání a ty ostatní ve dvou nebo třech. Takže to asi má co čtenářům říct. Je to romantická klasika, která v současnosti má jakési nostalgické kouzlo. To přitahuje dospělé čtenáře, ti mladší mají rádi Vernovy důvtipné zápletky a neobvyklé situace. V tom byl Verne nepřekonatelný mistr.

Doposud jste vydal osm převyprávěných a upravených verneovek. Je to cesta, jak autora přiblížit mladým čtenářům? Co konkrétně bylo podle vašeho názoru upravit, vyškrtat nebo naopak připsat? Setkal jste se s takovými díly i v jiných jazycích?
Klasická díla je třeba adaptovat na novou situaci. Robinsona dnes taky skoro nikdo nezná v původní podobě, jak ho Defoe napsal, ale i Vinnetoua známe jenom z převyprávění. Ty moje verneffky nejsou seškrtané, není to žádný digest: vyprávěl jsem je z gruntu znovu v duchu soudobého dobrodružného románu. Nejvíce změn doznaly romány Pět neděl v balónu a Dvacet tisíc mil pod mořem: ty v originále v podstatě nemají žádnou zápletku, je to jenom volný sled epizod a zeměpisno – přírodopisných pozorování. Do nich jsem vložil nové motivy a leckdy i nové postavy. Pokud jde o seškrtané a převyprávěné digesty, ty taky existují odjakživa. I v češtině vycházely ještě za Vernova života.

Mohou Vernea přiblížit dnešní době jiná média než jsou klasické knihy? Film? Komiks? Divadlo? Audioknihy?

Určitě ano a bylo to tak po Vernově smrti vždycky. Už jeho syn Michal Verne byl průkopník filmu a natočil ještě před první světovou válkou několik adaptací děl svého otce. A Meliésova Cesta na Měsíc z roku 1902 byla vizuálně inspirovaná vernovskými ilustracemi. Filmových a komiksových zpracování vzniklo a vzniká nepočítaně. Ostatně, i já přispěl svou troškou do mlýna adaptacemi rozhlasovými. Z Dvaceti tisíc mil pod mořem jsem udělal pět hodinových dílů!

Sledujete produkci nakladatelství, která v současné době verneovky vydávají? Tedy na jedné straně takřka bibliofilská a tudíž i relativně drahá vydání (Nakladatelství Josef Vybíral) a na druhé straně levnější, „čtenářské“ edice (např. nakl. Omega)? Co jim říkáte? Jste vy sám odběratelem některé z těchto edičních řad?

To je právě to skvělé, že má čtenář na vybranou. Jsou tu moje verneffky a naopak Vybíral nabízí luxusní sběratelské edice, s kompletními xylografickými ilustracemi ve formátu dokonce původních Hetzelových francouzských edicí. Omega pokračuje v tom, co brněnský Návrat začal – a jsou to cenově dostupné, krásně vypravené knihy. A tak to má být, každý si může vybrat, co mu blízko jest.

Má to, že máte verneovky rád, nějaký vliv na vaši vlastní literární tvorbu mimo zmíněná převyprávění?
Verne spolu s Wellsem mě nakazili nevyléčitelnou chorobou zvanou sci-fi. Brzy vyjde závěrečný díl trilogie Tajemství pěti světadílů, jmenuje se Pán moří. To je uskutečnění Vernova nerealizovaného projektu jakési megaverneovky, odehrávající se po celé ploše planety a spojující motivy a postavy z Vernových románů. V budoucnu chystám ještě další příběh tohoto typu, který bude znamenat mezičlánek mezi Vernovým světem a světem, našeho klasika J.M.Trosky.

Asi všichni čtenáři by se shodli na řekněme desítce nejznámějších verneovek. Máte ale vy osobně nějakého „černého koně“? Tedy verneovku málo známou, ale mimořádně kvalitní a tudíž nedoceněnou?
Určitě – je to román Chancellor, příběh postupného zániku námořní lodi. Syrovostí připomíná romány Jacka Londona a po nějaké vernovské idyle tu není ani stopa. Vernovy příběhy charakterizuji označením „gentlemani na cestách“. No, v Chancelloru opravdu žádní gentlemani nejsou. Však se taky J.R.Vilímek bál za Rakouska a za první republiky Chancellor vydat, vyšel jen na začátku století u Kočího a pak v nové době u Suchánka v Návratu.

(4.8.2014)