ZLATÁ PADESÁTÁ: Strach (4)

Strach

V Slapech jsme žili v závětří a milicionářský dupot tam z Prahy nebyl moc slyšet. Jen se to všechno zhoršovalo.
Z koloniálu pana Hojáka udělali Bratrství. Kovář pan Dvořák směl ještě kovat koně, ve vsi fungoval i truhlář a kolář a samozřejmě i výrobce rakví pan Pešák, který zhotovil tatínkovi knihovny a mně opravil houpacího koně. V hostinci U Neužilů dál roznášela pivo paní Neužilová a o kus výš po silnici dělal totéž její konkurent pan Zajíček. Taktéž holič pan Vild, někdejší legionář, se staral o vzhled mužských i ženských hlav. Dál fungoval kovář pan Neruda, známý tím, že chodil nahý do kopřiv, aby si léčil revmatismus.

Nejdříve došlo na pana Domese, drogistu, který vlastnil i benzínovou pumpu a ruční pákou čerpal ze dvou stojanů naražených na plechové barely benzín dvou barev: jeden byl červený, druhý bílý, jeden dražší, pro soukromníky, druhý nedaněný pro státní auta. Obchod mu sebrali a pověřili ho vedením drogerie v sousedních Štěchovicích, kdežto štěchovický drogista musel dojíždět do Slap.

„Že mi to sebrali, chápu a musí to asi bejt. Proč mě ale buzerujou, abych jezdil do Štěchovic?“ hněval se.
Pumpa byla ruční, myslím že seděla na sudu (asi na dvou sudech, protože byly dva benzíny). Pumpa na fotce zde vpravo je příliš luxusní.

Pak zavřeli faráře z nedaleké Buše, protože neopatrně kázal. Chodil jsem s dětmi na faru. Vyprávěl nám biblické příběhy a dával nám svaté obrázky. Byly to malé barvotiskové kartičky. Nemohlo to dopadnout dobře a taky nedopadlo. Zavřeli ho. Jen to dodám, že v první třídě, to bylo v roce 1951, jsme ještě měli náboženství jako vyučovací předmět. Byl nepovinný a rodiče mohli dítě odhlásit. Nikdo neodhlásil. Později, po roce 1954, jsme už bydleli v Praze. Tam taky ještě bylo náboženství jako nepovinný předmět, ale už ne v budově školy. Ve Slapech jsem na nábrdle chodil a pak už ne. Z biblických příběhů mi utkvěl v paměti jedeno tom, jak byl svatý Pavel nejdřív zlý muž Šavel.

Opravdový strach přišel, když  ze vsi zmizela rodina, tuším, Kropáčků, protože Kropáčkovic kluk namaloval na zeď rovnici, kde na levé straně rovnítka byl hákový kříž a na pravé kladivo se srpem. Od té doby mluvili rodiče přede mnou německy, abych nerozuměl. Z vesnice zmizela rodina Bondyů, které patřil a dnes už prý zase patří slapský zámek. Ti docela prostě emigrovali.

Táta pořád ještě chodil na politické hovory k panu Nechvátalovi, trafikantovi, který si živnost vysloužil střepinami, jež se mu zasekly do těla někde na Piavě a tropily mu kruté bolesti při každé změně počasí. Já musel čekat venku před trafikou, abych neslyšel. K panu Nechvátalovi jsem chodil rodičům pro cigarety. Jednou jsem tam uviděl na pulte čerstvé číslo týdeníku Dikobraz. To byl humoristický časopis. Líbila se mi kresba na obálce. Byl na ní hákenkrajc a po něm pobíhaly legrační postavičky.
„Ještě tohle. Tatínek to chce,“ dodal jsem, když jsem uviděl na trafikantově tváři pochybnosti.
„Řekni mu, ať si pro to přijde sám,“ řekl pan Nechvátal.
A měl jsem po Dikobrazu.

Přituhuje

No a pak začali chodit za otcem otcové obce, předseda národního výboru a předseda strany. Slyšeli, že otec vede nemravný život a po zahradě mu běhají nahaté ženské. A co vůbec děláte, pane Neff, ptali se ho?
„Píšu knihy,“ říkal jim, ačkoli to nebyla celá pravda pravda. Psal, ale nesměl tenkrát to co napsal vydávat.
„To my víme,“ kývali. „Jenže co děláte?“
Rozhodoval se tenkrát, že půjde dělat na stavbu přehrady. Měl jsem z toho ohromnou radost. Konečně budu mít tátu, jako všichni ostatní! Běžel jsem s tou novinou za panem Pokorným. Táta bude dělat na přehradě, hlásil jsem.
„Ten určitě,“ děl pan Pokorný ponuře.
Nakonec se jim všem rukou společnou a nerozdílnou podařilo naši rodinu vystrnadit.
Po mnoha letech jsem potkal člověka, který se v Slapech usadil. Byl hrozně srdečný a říkal mi, jak jsou Slapští pyšní na to, že Vladimír Neff žil v jejich vesnici.
„Vyřiďte jim,“ odpověděl jsem mu, „ať si vyserou voko.“

No vidíte, a zase uplynula řeka času. Onehdy jsem na výletě potkal v hostinci partu lidí. Slovo dalo slovo a že jsou ze Slap. Coapk bych jim mohl něco vyčítat?