Yuval Noah Harari: Nexus

Yuval Noah Harari vychází u nás potřetí: po jeho knize Sapiens a Homo deus je to Nexus. Zabývá se v ní informacemi, informačními sítěmi a umělou inteligencí. Knihu mám rozečtenou, začínám číst závěrečnou pasáž věnovanou právě umělé inteligenci. Jsem na to hodně zvědavý. Všímám si totiž, kolik lidí dnes varuje… a nejsou to žádní hlupáci. Docela dobře mi to zapadá do konceptu Zakázaných technologií, jak jsem o nich psal seriál v Ikarii a pořád se chystám ho obnovit tady na Digineffu. Až dočtu, ke knize se vrátím.

Harariho knihy jsou inspirativní. Zaměřením jsou spíše woke. Už to by mi stačilo k naježení, každopádně ale i Harariho wokeismus je moudrý a vede k přemýšlení. Klíčová myšlenka Nexusu spočívá v polemice s názorem, že informace jako proces má samočistící schopnost a nutně vede k pravdě. Tento omyl vyvrací na mnoha příkladech. Dovozuje, že informace vytvářejí příběhy a ty že mají tendenci vygenerovat intersubjektivní entitu, tedy jakýsi obecně sdílený informační blok, často se zdrcujícími důsledky pro osudy lidí. Uvádí noho příkladů takových maligních intersubjektivních entit – mimořádně zajímavá je pasáž, kde popisuje proces finální redakce Bible, jak v její židovské tradici, tak při utváření Nového zákona: do NZ například nebyl zařazen text Skutky Pavla a Thekly, tedy svatého Pavla a jeho učednice; namísto toho je v NV mizogynní text svatého Pavla, který – podle Harariho – měl vliv na ustavení podřízeného vztahu ženy vůči muži. Zajímavé, až na to, že… takový vztah pozorujeme prakticky ve všech kulturách a vychází nejspíš z toho, čemu marxisté říkají výrobní vztahy, tedy absolutně nezávisle na Bibli.

Nutkání nakreslit nesouhlasné vlnovky ve mně ale vyvolal blok věnovaný populismu. Základ populismu je podle Harariho v nároku na neomylnost. Zatímco vědecká metoda je postavena na autokorekci a vnitřní kritice, populista podle něho vystupuje jako ten, kdo má pravdu a tento konstrukt je schopen vnucovat ostatním. To tvrdí Harari.

Připomenu, že populismus je frekventovaný pojem bez přesné definice. V laické veřejnosti se termín často používá jako hanlivé označení pro politiku, která slibuje jednoduchá a líbivá řešení složitých problémů s cílem získat hlasy – s tím jsem schopen plně souhlasit. V Harariho pojetí je to ale spíš politický koncept a souvisí s vytvářením oněch intersubjektivních entit. Slabé místo v jeho konceptu vidím v tom, že nerozlišuje přírodní vědy od takzvaných společenských věd. Princip autoregulace, kritiky, konkurence, očistných procesů, to vše je jasně přítomno v přírodních vědách. Patřím ale k těm, kdo pokládají tzv. společenské vědy za součást písemnictví a se skutečnou vědou mají málo společného. Samoočistných tendencí je tam málo, pokud nějaké jsou, protož chybí to, na čem přírodní vědy stojí: opakovatelnost nezávislá na subjektu, na čase a místu, konfrontace s realitou. Spíš to je vytváření oněch intersubjektivních entit, namnoze s nárokem na absolutní pravdivost. Celé to široké woke hnutí nese rysy populismu v tom pojetí, jak ho Harari podává: jediná pravda, odpor proti disentnímu názoru, to přece jsou jeho definiční rysy. Tím se ale Harari vůbec nezabývá, pro něho je populista Mussolini,eventuálně Orbán: rozhodně ne Merkelová, která nepřipustila oponenturu ke svému Wir schaffen das a pokračovala v samodestrukční politice bez ohledu na realitu… s výsledky, které jsou čím dál děsivější. Snad nejobludnější z ideových konceptů založených na víře v absolutní pravdu je splynutí homosexualismu s palestinismem: symbióza politického sexismu s náboženským fanatismem, který má vražednou nenávist vůči sexuální alternativě v genech. Tohle nevymyslíš… To vznikne jaksi automaticky, postupně, procesem, který Harari přesvědčivě popisuje… na příkladech vyhovujících levicové ideologii. Neomylné ideologii, s patentem na pravdu…

Ke knize se vrátím, to podstatné je ještě přede mnou.