Příběh jednoho protestu

Když se něco stane, je dobře se ptát, jak by to bylo, kdyby se to nestalo. Představme si tedy, že by olympijští bafuňáři nezakázali Vladyslavovi Heraskevyčovy startovat v závodech ve skeletonu. Nasadil by si přilbu s obrázky ukrajinských sportovců a sportovkyň zabitých Rusy během agrese proti jeho zemi, ulehl by na pětačtyřicetikilový skeleton z oceli a karbonu a vyrazil na 1440 metrů dlouhou trať. Za necelou minutu by proletěl ledovým korytem zatáčkami průměrnou rychlostí 110 km za hodinu a pak by se už zajímal, na jaké místo v pořadí by ho zařadily desetiny sekundy. V Pchonjangu byl 12, v Pekingu osmnáctý. Tady v Cortině je mu skoro sedmadvacet let. Naplní se odhady, že bude někde mezi prvními šesti až dvanácti. Ve sportovních sekcích médií se tu a tam objeví jako perlička ze zákulisí, že ukrajinský skeletonista dráždil hada bosou nohou, protože měl na přilbě obrázky svých zavražděných druhů. To se podívejme, zabručí konzument médií. Zajímavý, ale co to sakra je ten skeleton? Něco jako kostlivec, přemýšlí asi tak dvě vteřiny, než na vše zapomene.

Dopadlo to jinak. Bafuňáři mu do bosé nohy kousli a dali na vybranou mezi hrdostí a zbabělostí příslušníkovi národa, který čtyři roky vzdoruje vražedným snahám pohltit jeho zemi. Zvolil hrdost. Předsedkyni olympijského výboru Kirsty Coventry přiměl k slzám. Mimochodem, všimněte si, jak často velká zvířata pláčí: Barack Obama slzel během projevu o kontrole zbraní, Theresa May s pláčem odcházela z postu premiérky, Justin Trudeau zaplakal nad školstvím pro domorodé obyvatele. Loni se na mnichovské bezpečnostní konferenci rozplakal její předseda Christoph Heusgen. O Heraskevyčově vyhazovu psaly všechny velké zpravodajské agentury. Snímek fotografa AP zachytil Heraskevyče u dráhy se zakázanou helmou. Obrázek má šanci na titul „virální‟ a počkejme si na konec roku, jestli se zařadí do kolekcí „fotografií 2026‟. Šéf české výpravy Martin Doktor se podvolil a označil vzpomínku na padlé za politiku, kdežto předseda ČOV Jiří Kejval se zahalil do velebného mlčení.

Přilba se stala tématem debat na sociálních sítích a rozdělila je, jako kdysi Mojžíš rozdělil vodstva. Jedna polovina se rozhořčuje nad zbabělostí a bafuňářskou úzkoprsostí, druhá půlka velebí nedotknutelnost pravidel, přičemž vzpomínku na mrtvé bere jako politický akt. Jedno ale mají oba tábory společné: o sportovní disciplíně skeleton měl málokdo jiné než mlhavé tušení a jméno Heraskevyč znal pouhý zlomek z obce fanoušků skeletonu.

Tak se stalo, že Vladyslav Heraskevyč na celé čáře vyhrál… v jedné ze dvou disciplin.

Do té sportovní, jíž věnoval své mládí, ho nepustili. Ale jeho protestní poselství se rozletělo doslova do celého světa. O čemž svědčí i tento text psaný absolutním nesledovačem jakéhokoli sportu, s výjimkou sumo.