Pár poznámek k filmu Norimberk

Do kin přišel historický film Norimberk (režie James Vanderbilt, v roli Göringa skvělý Russell Crowe, viz dál). Přichází – nevím globálně – u nás rozhodně, ve správnou chvíli. Stoupá antisemitismus podporovaný levičáky, ale taky slábne ostražitost proti nacismu, humor pana Filipa Turka opravdu není žádný humor. Na ČSFD film dostal pěkných 77 %, já dal pět hvězdiček, můj oblíbený Verbal jen čtyři, ale i to je hodně.

Hodnotit nebudu, nejsem žádný recenzent. Z praktického pohledu producenta příběhů dovolte opravdu jen pár poznámek.

James Vanderbilt stál před problémem, jak na to jít. Klíč byl v tom, že k pochytaným a do vězení zavřeným nacistům byl přidělen psychiatr Douglas Kelley. Pokud jste se někdy zajímali o Norimberský proces, asi vás to překvapí, protože patrně znáte knihu Norimberský deník psychiatra Gustava Gilberta. Vyšel v roce 1971 a je ohromně zajímavý. Takže, ten Kelley byl do vězení nasazený coby psychiatr jako první, načež ho vyhodili a až po něm nasadili toho Gilberta – to vše v tom filmu je. Gilbert je tu vylíčen ne zrovna pozitivně. Ovšem, bůh ví jak to bylo. Ale to je jedno, podstatné je, že Vanderbilt vyšťoural neznámého a neúspěšného psychiatra Kelleyho a na něm postavil to drama. Ano, TAK JE TO SPRAVNE, TAK TO MA BYT: najít klíč, objevit něco neobvyklého a z nečekané strany se látky zmocnit.

Jsme v rubrice „o psaní‟, tak dovolte ještě jeden postřeh ke stavbě dramatu. Ve filmu „má bejt ženská‟. Jenže kde si napískáte ženskou v Norimberském procesu? Ve filmu potkáte manželku soudce Jacksona a také paní Göringovou, ta tam hraje mírně větší roli, nicméně bezvýznamnou. Ty dvě by nestačily. Proto Vanderbilt nasadil hned do úvodu krasavici a vy furt budete čekat, kdy na to pan doktor Kelley (Rami Malek) vlítne… Krasava zmizí, ale vrátí se když začne proces a řeknete si, aha, teď to bude… ale nebude (snad se nebudete zlobit za spoiler). Nicméně ten fór s „naznačeným vztahem‟ se mi líbil, žádný hejbák pod peřinou (jak se stalo zvykem) neuvidíte, ale napětí tam je.

A ještě jeden fór, a to už je spoiler jak řemen. Každý minimálně informovaný člověk ví, že se Göring vyhnul popravě sebevraždou. Ve filmu je naznačeno / nenaznačeno, že mu ampulku dal doktor Kelley. Dokonce je tam scéna, kdy se Kelley jde s Göringem rozloučit, ale nepodají si ruce. Nicméně ve filmu je opakovaně vidět, že Kelley umí čarovat s kartami. Důvtipné: jděte a lámejte si hlavu.

Teď k Norimberskému procesu jako takovému. Zajímá mě od raného mládí. Už jako gymnazista jsem psal „ročníkovou práci‟ na toto téma. Už tenkrát mě zaujalo, jak to všechno v tom Norimberku stálo z právního hlediska na vodě. Ve filmu je to ukázáno hned v samém úvodu. Byly to všechno nepochybně svině, ale nenašel se žádný jimi podepsaný dokument „pošlete 6 milionů Židů do plynu‟. Kdyby Trump – směšná představa, ale dejme tomu – vyhmátl Putina, jako se to povedlo s Madurem, taky asi není žádný jím podepsaný rozkaz k masakru v Buči…

Však taky průkazní argumentace v závěru filmu je taky hodně slabá, spíš symbolicko-deklaratorní, než průkazná.

Zkrátka, byly to svině a provaz byl ten správný trest. Ale od roku 1946 se nikomu nepodařilo na podobném principu postavený proces zorganizovat. Soud s Saddámem Husajnem a následná poprava, to byl spíš horor, než příklad, jak má fungovat justice.