Polámal se velrybeček

Možná jste také sledovali příběh velryby pojmenované jako Timmy. Před měsícem uvázla v mělkých německých vodách. Pomocníků se našlo víc než dost, záchrana byla obtížná nebo dokonce nemožná. Nakonec patnáctimetrového keporkaka strčili do jakéhosi plovoucího akvária a odvezli Kielským průplavem do hlubších vod u Dánska. Tam ho v sobotu vypustili. Rozloučil se obvyklým velrybím vodotryskem a zmizel v hlubinách. Jak příběh skončil nevíme. Snad se to dozvíme, protože zvíře na sobě má gépéesku a vysílačku. Naivní nadšenci jako jsem já se radují, odborníci jsou skeptičtí, nebo se dokonce hněvají.

Přiznávám se k naivitě, ale skepse je ve mně také hodně. Vzklíčila v raném věku reflexí básně klasika dětských říkadel Josefa Kožíška. Polámal se mraveneček, pláče celá obora, rozjímal jsem coby vesnické děcko, vyrůstající v lese obydleném miliony mravenců. To bych to rád viděl, tu naříkající oboru a mravenčího doktora. Později, už jako kluk ze Žižkova, jsem si vysloužil pověst cynika kvůli příhodě s ptáčátkem. Přiběhla útlocitná dívenka s ptáčkem čerstvě vyklubaným v dlaních. Budeme se o něho starat, vychováme ho a naučíme lítat. Nejlíp by bylo spláchnout ho do záchoda, radil jsem a bylo zle. Dívenka ještě odpoledne ztratila zájem a o ptáčka se postarala kočka, ale zlá pověst mi zůstala. Skepse se promítla se zase o mnoho let později, když jsem pro Káju Saudka psal scénář pro comics Arnal a dva dračí zuby. V jedné epizodě tam vědátoři Arnala mordují a on se jich ptá: „Jste si jisti, že mi pomáháte?‟

Tím se dostávám zpátky ke keporkakovi Timmymu. Nebyl na tom stejně, jako to vypadlé ptáčátko v dlaních cituplné dívenky? Jak to tak vypadá, čím víc kdo tomu rozumí, tím větší skepse – a přitakání mému řešení případu ptáčátko. Ale nezlomná je snaha zvířatům pomáhat hlava nehlava. Někdy se to podaří i s velrybami. V roce 1985 a pak zase 1990 se do zátoky v San Francisku zatoulal keporkak. Dostal jméno Humphry. Dokázali ho akustickými signály vyvést ven a pak byl spatřen ve volných vodách o rok později, takže lidskou snahu o záchranu přežil. Přál bych si, aby to stejně dobře dopadlo s Timmym, ale co záleží na mém přání. Mohu jen doufat, a také rozjímat nad otázkou „jste si jisti, že mi pomáháte‟. Ona tato pochybou poznamenaná otázka pasuje na mnohé situace, nejen velrybího, ale i lidského života.