Mystery press už vydal všechny romány mé Arkardské série… s výjimkou toho prvního: Měsíc mého života. Karel Jerie si už udělal čas na ilustrace a poslal první skici. Dědka Čucháka a Kubu Nedomého má už dlouho takříkajíc v paži, právě tak jako Su Wang-li. Jenže teď přicházejí obrazově nezpracované postavy. Jak třeba vypadá Bejček, bývalý
Vracel jsem se včera domů taxíkem. Jedeme noční krajinou a v autě se každou chvíli ozval podivný zvuk, něco jako beng. Ptám se řidiče, co to je, ten jeho beng. Že prý je to upozornění na pevný radar. Začal mi složitě vysvětlovat, že jezdí často přes hranice a že v Německu je zakázaná navigace Waze
Těžiště Pérákových příhod je pochopitelně v době Protektorátu. Ale i ten skončil… nastala nová doba. Jak se chovali zúčastnění? A hlavně pan Prisera, udavač Gestapa a Pérákův hlavní protivník? I to bude námět jednoho vlákna chystaného veledíla Pravda o Pérákovi. Zrealizuju ho až v příštím roce, ale už teď jsou tři zájemci! Ten třetí se
Na poslední pokračování se ozval pan P.R., napsal: Dnes jsem si také přečetl o Vašem vstupu do pionýra. A hned mne zaujalo to, že jste chodil do základní školy na Sladkovského náměstí na Žižkově. Tam jsem chodil i já, ale později. Konkrétně v letech 1966-9. To už to tehdy byla takzvaná Střední všeobecně vzdělávací škola.
Tuto povídku mi poslal pan L.B. s tímto doprovodem: Nejsem a nemám sebemenší ambici být ani amatérským spisovatelem. Nicméně při „hraní si“ s LLM ChatGPT jsem po několika replikách týkajících se Summy Technologiae a Lemova možného náhledu na současný rozvoj LLM a „společné kritice“ článku na OSLU (https://www.osel.cz/14455-inteligence-na-terapii-vedci-vysetrili-chatboty-a-vysledky-jsou-sklicujici.html) zadal prompt: „Napiš mi krátkou a vtipnou
Toto dvaadvacáté pokračování je významné. Na scénu přicházejí dvě figury, které vás budou provázet i nadále, pan Homola a slečně Markéta. Pan Homola se už měnit nebude. Slečnu Markétu čeká ještě malý vývoj, hlavně v obličeji. Její oblečení je dobové, našel jsem si, jak vypadaly módní trendy za Protektorátu: klobouček a účes sedí. Slečna Markéta
Do Pionýra jsem vstoupil ve čtvrté třídě, tedy v roce 1955. Ve čtvrté se začala učit ruština a vstupovalo se do Pionýra, celá třída – v naší škole, v Praze na Žižkově na Sladkovského náměstí. Učili jsme se nazpaměť pionýrský slib, učili jsme se pionýrský salutovat (pravá ruka šikmo před čelo, kloub palce nad pravé
Začínám druhou desítku. Jak na to koukám, je to „ranný Pérák“… Postupně hledám techniku, řeším písmo… Mám v úmyslu udělat 222 Péráků a pak z toho udělám VELKOU KNIHU O PÉRÁKOVI v nákladu 222 kusů a budu ji prodávat… kdo si ji zaslouží a bude ji chtít. Bude to VZÁCNÁ KNIHA. Až dodělám 222tého Péráka,
Vše co nějak souviselo se Západem a s Amerikou obzvlášť bylo za mého dětství na pranýři, tabuizováno a pronásledováno. Žvýkací guma byla pokládána za symbol amerikánského Satana. V padesátkách se u nás ve Slapech reálně vzato nedala sehnat. Hledali jsme náhradní řešení. Někdo žvýkal vosk. Taky jsem to zkusil. Hned první pokus ukázal, že je
Do literárních recenzí, nedejbože kritik, se pouštět nebudu. Omezím se na pár poznámek o literárním řemesle. Potýkám se s ním celý život a zajímá mě, jak se s ním vyrovnávají jiní. Například Jonas Jonasson, švédský mistr groteskního humoru, dobře známý i českému čtenáři. Jeho prvotina Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel měla okamžitý
