Rubrika: Recenze

Tajemství pěti světadílů 3: Pán moří (recenze)

Titul Pán moří by měl náležet známému Nemovi, kapitánu ponorky Nautilus. Nemo však zmizel beze stopy neznámo kam. Britský agent James Maukler a jeho kolega inspektor Fix, detektiv Scotland Yardu, mají podezření, že za zmizením kapitána stojí největší padouši devatenáctého století – Virgil Adrian a hrabě d´Artigas, pirát se šlechtickým titulem. Avšak usvědčit je nebude

Pán vzduchu. Ondřej Neff a jeho první skutečná verneffka

Pán vzduchu je první ze svazků trilogie Tajemství pěti světadílů (2014-2015). Slovo verneffka přitom vymyslil Ondřej Müller, vžilo se pro adaptace verneovek (2008-2011) vydané Albatrosem (dosud je jich osm), avšak tohle není adaptace. Zde čteme původní práci, i když odlitou ve Vernově stylu. „Snažil jsem se, aby měla všechny náležitosti opravdové verneovky,“ uvádí autor v

Jules Verne. Jaký má smysl přepisovat jeho knihy?

  Zjara 2008 vydal Albatros novou knihu Ondřeje Neffa (1945) Dvacet tisíc mil pod mořem. – Co to melu? A že přece kráčí o klasickou verneovku, na které se Ondřej Neff pouze poněkud „přiživil“? Věřím, že po přečtení tohoto článku případný podobný názor změníte. Držím oněch Dvacet tisíc mil v rukou a nečtu ovšem na obálce jen „podpis“

Po knize Pán vzduchu je tady Pán Země

  Soudný, dospělý a snad i modelový čtenář (existuje-li), nemůže neakceptovat nejméně v rámci subžánru, ale snad i obecně Neffovu ryze vernovskou trilogii Tajemství pěti světadílů (2014-2015).  Jde o tak čtivou práci, jako by se předčítala sama. Nepopřu přesto, že do nitra jejího soukolí se vpravuji i campovým vnímáním. Chci říct: Ano, hltal jsem to