E-doklad a ďaďa s kozou

Je to pár týdnů, co jsem měl na úřadě s elektronickou občankou v mobilu. Byla to docela legrační epizoda. Končila mým dotazem úřednici, jestli se ta elektrická občanka bude používat při volbách. Byly tenkrát ještě daleko za dveřmi.

„Ano,‟ pravila ta žena tónem, jakým vyjadřujeme soustrast. No a volby nastaly a kromě toho, že někde nakoupil předseda volební komise dvě a půl promile a někdo někde vypadl z okna, byl kolaps systému elektronických občanek nejzábavnější incident. Když jsem četl, jak s e-občankou pohořela významná politička, vzpomněl jsem si na starou anekdotu ze sovětské éry.

Přes řeku vedl brod. Z Moskvy přijeli, postavili most, řeči vedli, vodku pili, pásku stříhli a odjeli. Přišla babka s nůší. Uviděla most, a šup, přebrodila přes brod a usedla na břeh. Přišel ďaďa, vedl kozu, uviděl most, přebrodil a sedl vedle babky. Jeli Amerikánci, vjeli na most, ten praskl a všichni se utopili. Povídá ďaďa babce: „Nu vot, Amerikánci. Jedou a mostika nevidí.‟

Co je to platné, mám náturu nebo spíš zkušenost ďadi s kozou. Vlastním e-občanku, to už jsem vyprávěl. Ale k volbám jsem se vypravil se starou dobrou kartičkou a vzpomínal na doby, kdy to byla knížka, ve které policajti rádi listovali a hledali razítko zaměstnavatele a ještě dřív, to jsem zažil jako kluk, tam dokonce byl otisk palce.

S kartičkou jsem se postavil do fronty. Naše obec Zvole má volby ráda, účast jsme měli 77 procentní účast. Občané jsou tu tak osvícení, že poctivě nedali straně Nevolte Urza žádný hlas. Opatrně jsem se panu předsedovi komise zmínil o e-dokladu. Napřímil záda a řadou přísedících projelo cosi jako elektrický výboj. Pro zklidnění jsem pozvedl ruku s kartičkou a jen pro pořádek jsem se zeptal jestli e-doklad stále ještě vyžaduje ten šílený proces ověřování před QR kód. Třeba s tím něco od posledka udělali. Vždyť na tom e-dokladu je totéž jako na kartičce. Má ušlechtilá tvář i číslo občanky. Třeba je to teď, jako jsem před pár dny zažil v Římě. V metru přiložíte mobil k turniketu a vrátka se otevřou. Kdepak, ujistil mě pan předseda, všechno při starém. Pak ještě zarazil můj nápad vložit lístek do obálky a hodit ho do urny, abych nemusel stát frontu.

Nápad byl pošetilý.

Ale ne tak pošetilý jako pokus volit s e-dokladem, jak se přesvědčila významná politička. Však taky její strana neměla po sečtení co slavit, dodám ještě a jako správný ďaďa odvedu svou kozu někam stranou, aby se v klidu od volební vřavy napásla.