O PSANÍ (s Kingem) O plevelných slovíčkách

Posledně jsme tu rozebírali Kingovu zásadu „po odstupu šesti týdnů vyrubejte deset procent textu‟.Na názorném příkladu jsem předvedl, jak je to v podstatě snadné. Nejdřív se zaměříme na přídavná jména a pak zvážíme , jestli jsou věty plynulé. Pak odstraníme kostrbatiny.

S tím se dá souhlasit nebo nemusí. Nicméně Stephen King prodal desítky milionů svých knih, takže asi ví, o čem mluví. Jedno ale je mimo diskusi. Náš jazyk by měl být pokud možno bohatý. Stane se však, že si oblíbíme jedno slovíčko a sázíme ho víceméně automaticky.

To jsou plevelná slovíčka.

Moje plevelné slovíčko je nějaký a jeho příbuzné nějak. Vím o něm a snažím se ho nepoužívat. Chová se jako každý jiný plevel, kdo někdy zápasil s pampeliškami ví, co mám na mysli.

Velmi snadno zjistíme, jak to s tím kterým slůvkem je. Použijeme v editoru příkaz nahradit a prostě nahradíme podezřelé slůvko tím samým. Zase to předvedu na příkladu. Právě jsem odevzdal do Mystery Press finální vydání Měsíce mého života, román doplněný o pět povídek. Zadám do nahradit slovo nějak a uvidíme, co se stane:

Okamžik napětí, hudba hraje, volíme nahradit vše a…

No, 129 výskytů, když ten rukopis má 105 390 slov, to není zas tak špatné a je vidět, že už si dávám pozor. Ale stejně je dobré se na plevelné slůvko podívat. První výskyt:

sem tam taky padla nějaká ta facka

Má slovo „nějaká‟ smysl? Stačí si představit, jak by věta vypadala bez slůvka. Sem tam padla facka… no, dejme tomu, že tady slovo má smysl, necháme ho žít. Jedeme dál:

úplně vpředu nějaký blbci udělali špunt

Uff, jenže slůvko je ve stejném odstavci! Tak to sorry, to fakt nesmí bejt. Máme Sofiinu volbu, které „nějak‟ vyhodit. Navrhuji první, prostě padla facka, kdežto v druhém případě nevíme, kteří blbci zavinili zácpu: kdyby tam slůvko nebylo, zdálo by se, že o blbcích už byla řeč.
Jedeme dál.

To nějak smrdí.

Hned na další straně. Pryč s tím! Jakmile vím o svém plevelném slovu, musí ze mne být Mengele a nemilosrdně rubat a rubat. Stodevětadvacetkrát, že je to moc práce? Ano. je to práce.

Plevelná slova se vloudí do textu tím, že píšeme rychle. Bezděčně vkládáme do textu svoji hovorovou řeč. Někdy je to v pořádku, jindy ale to vede k tomu, že nerozlišujeme vnitřní monolog a objektivní popis a co horšího, stane se, že všechny figur mluví stejně, bez ohledu na svoji charakteristiku (pan král by asi měl mluvit jinak než jeho podkoní). Plevelná slova a navyklý způsob mluvy pak narušuje stylizaci postavy – o tom zase někdy příště.