Potíže s popularitou

Zaskočil jsem si do bistra na oběd. U pultu jsem si objednal a odešel ke stolu, pěkně do kouta, kde si budu v klidu číst, co se vykulilo nového na Twitteru. U vedlejšího stolu seděla mládež, holky a kluk tak kolem dvanácti.
Kluk po mě pokukoval, se zjevnou sympatií a zájmem. Pak si šeptal s holkami. Otáčeli se po mně všichni.
To je stinná stránka popularity. Člověk si nemlže v klidu ani přečíst na mobilu, co je nového na Twitteru. Kluk mě asi viděl na Comiconu. Na Fantasy Planet jsem měl interview, byla tam fotka? Velký rozhovor jsem měl v Týdnu, tam fotky byly určitě. V Lidovkách je mám u Posledního slova každý týden. Někde mě vidět musel. Asi v televizi.
Copak asi ode mě četl? Arkadský cyklus není úplně pro mládež, jsou tam politické jinotaje, jaké by ani neměly mládež zajímat. Vysloveně pro mládež bylo Tajemství pěti světadílů a samozřejmě Barbora a Zlatý robot, s krásnými ilustracemi Karla Jerieho. No a samozřejmě převyprávěné verneovky, těch bylo deset.
Zatímco jsem takto přemýšlel, kluk se zvedl a šel ke mně, s jiskrou obdivu v oku.
Usmál jsem se na něho.
„Ahoj,“ řekl jsem mu.
„Dobrý den,“ odpověděl. Zřejmě přemáhal ostych. Pokynul jsem mu, aby se posadil. Usedl na kraj židle.
„No?“ pomohl jsem mu.
„Ten mobil…“ vydechl. „To je ten nový iPhone sedmnáctka. Mohl bych se na ni podívat?“
„Jistě,“ řekl jsem mu a podal mu přístroj. Chvilku ho studoval.
„Měl jste tam blbě nastavené Waze,“ vracel mi ho. „Opravil jsem vám ho.“
Načež se vrátil k dívenkám, které na něho obdivně hleděly jako na Toho, Který Měl Ajfouna Sedmnáctku V Ruce.