Proč jsem vystřelil z děla

Dostal jsem takový dopis:

Vážený pane Neffe,

před nějakou dobou jsem přečetl Vaši trilogii Tajemství pěti světadílů a chtěl jsem Vám napsat již dříve, ale dostal jsem se k tomu, až když jsem přečetl Vaši adaptaci Dvaceti tisíc mil pod mořem.

Nejprve bych Vám tedy chtěl poděkovat za ní. Četba Vernova originálu byla pro mne skutečným utrpením, jelikož biologie opravdu nepatří mezi mé koníčky. Vaše převyprávění tedy bylo velkým osvěžením a potěšením (stejně jako fantastické ilustrace páně Buriana a schéma Nautilu od pana Badalce). Díky tedy za ně.

A teď k jádru věci. Výše zmíněnou trilogii jsem si pořizoval postupně, tudíž jsem se vždy těšil nejen na pokračování příběhu, ale i na ilustrace (které se všem autorům velmi podařily) a schémata pana Badalce (jakožto milovník schématických nákresů jsem byl v sedmém nebi).

Ve třetí části (Pán moří) jste popsal let na (resp. kolem) Měsíce, a já jako začínající zájemce o dobývání kosmu jsem se těšil, jakým strojem tam ty hrdiny pošlete. Byl jsem tedy poněkud zklamán, když jsem zjistil, že poletí ve Vernově projektilu, a nikoliv v něčem pokročilejším. Proto se chci zeptat: proč nebyla vylepšením podrobena i vesmírná loď? Proč letěli v něčem, co použili asi 30 let předtím členové Gun Clubu? Prakticky všechna další Vernova udělátka v trilogii vylepšena byla (zářný příklad Nautilu, který -pokud se dobře pamatuji- sloužil jako odrazový můstek Fauktylu), jen kosmická loď nikoliv…

Prosím, neberte to jako výčitku, trilogie mi splnila sny (jaké jsem snil od svého prvního setkání s filmy jako Adéla ještě nevečeřela a Tajemství hradu v Karpatech), přesto jakožto zájemce o tyto věci jsem zvědav.

S pozdravem

D. M.

Odpověděl jsem:

Dobrý den,

děkuji za milý mail a za podnět k přemýšlení.

Trilogii Tajemství pěti světadílů jsem psal jako poctu Julesi Vernovi. Aspoň kratičkou zmínkou jsou v ní obsaženy všechny verneovky cestopisné i fantastické a některé motivy a hlavně některé postavy jsou zde zastoupeny silně – včetně kapitána Nemo, agenta Mauklera a policisty Fixe, ti nakonec do kosmu letí. Použil jsem četné vernovské vynálezy – a podzemní ponorka Foktylus je zřejmou parafrází na Nautilus.

Proč dělo a ne raketa?

Raketa je z jiného světa. Je to dvacáté století. Verna fascinovala děla – dělem střílí na Měsíc, dělem chce narovnat zemskou osu, profesor Schultze střílí z děla na Vrance Ville, ale i Pescade s Matifouem střílejí z děla a děly je osazen Žulový dům v Tajuplném ostrově. Je to silný motiv vernovského světa, kdežto raketa by v něm působila jako cizorodý prvek.

Navíc ale jsem toto dělo, respektive tuto střelu výrazně technicky navýšil tím, že jsem ji osadil Xirdalovým přístrojem na přitahování a odpuzování. To je zjevně nejfantastičtější inovace ve verneovkách, však také je to dílo spolupráce s Michelem Vernem. Navíác by mě raketa zbavila řady dramatických příležitostí. Především moment překvapení – tři poutníci se dostanou do střely aniž tuší, co je čeká. Následuje moment beznaděje, oni letí prostorem a jsou bezmocní. Pak následuje manipulace s přístrojem. Ta kombinace primitivního náboje a supertechnické novinky mi dávala možnost budovat napínavé a překvapující situace a skloubit děj s další významnou verneovkou – Na kometě. Řídil jsem se zásadou – chtěl jsem to napsat tak, jak by to psal Verne, kdyby to psal. A jsem si jist, že by před raketou dal přednost právě dělu. Nechtěl bych ho dráždit raketou… dost na to, že jsem na scénu uvedl automobil: to je technická inovace, která za Vernova života vznikla a prudce se vyvíjela a on ji nemá zmíněnou nikde – jen v Pánovi světa a to je opět dílo Michela Verna.

Zdravím a přeji hezké nekoronavirové jaro

Ondřej Neff