Sousedovic kluky Tondu a Bohouše Pokorné, Otu Tomáška a jeho sestru Jiřinu jsem obdivoval a miloval, víc ale oba Pokorné. Bohouš byl energičtější, než jeho bratr Tonda. Rád se oblékal podle módy. Slušelo se mít vlasy na havla, vzadu narovno zastřižené, nebo do srdíčka, s vyholeným krkem. Nahoře byl kohout, kokrhel pokud možno fénem vyfoukaný
Rádio Otec poslouchal Londýn a Svobodnou Evropu na pětilampovce Telefunken. Její veliké zelené „magické oko“ mě zajímalo víc, než nějaké „bum-bum-bum“ Londýna a „Dobrou noc a pevnou naději“ Svobodné Evropy. Líbil se mi záhadný otvor v přední stěně přijímače, zakrytý hrubě tkanou lesklou látkou. Vyptával jsem se tatínka, proč tam ten otvor je. „Už
Je mi osmdesát a to je nejvyšší čas začít psát paměti. Blbý je, že si prd pamatuju. Něco ale jo. Začnu tím, co je v životě vždycky nejlepší: dětskými léty. Jak se žilo v padesátých létech? Od roku 1946 do 1953 žila naše rodina ve Slapech u Prahy. Tam sahají mé nejstarší vzpomínky. Jak se
