Věda a paravěda

Sci-fi se tradičně opírá o vědu, aby z ní vytahovala chutné pralinky a zdobila jimi svůj dort. Fantasy vědu systémově popírá. Se skutečnou vědou ovšem nemají prakticky nic společného ani jedna, ani druhá odnož (s nepočetnými výjimkami, anděla najdeš i v pekle).

Na vědě ovšem parazituje tak zvaná paravěda.

Uplatňuje se v několika základních disciplínách.

Nejčastější je lékařství, kde vystupuje jakožto léčitelství. Na úrovni lidské psychiky pábí na téma telepatie, telekineze, předvídání budoucnosti, krátce MSV, ESP (viz) či „mimosmyslové vnímání.

Zábavně se promítá do historie, kde se zabývá „ztracenými říšemi“, zejména pak Atlantidou. Jedna její odnož souvisí s para-astronomií, totiž ta, která pátrá po vlivu Mimozemšťanů na dějiny lidstva.

Pokud jde o astronomii, zde hraje největší roli humbuk kolem fenoménu UFO, „neidentifikovaných létajících objektů“, lidově „létajících talířů“.

Vztah sci-fi k paravědě je velmi obezřetný, což musí blufér mít na paměti. Jednotlivé humbukální disciplíny se ve sci-fi vyskytují, zejména vše kolem „mimosmyslového vnímání“. Kupodivu ve sci-fi létá málo UFO, neboť autoři i čtenáři považují „létající talíře“ za banální dopravní prostředek.

Neinformovaná veřejnost však často nevnímá hranice mezi sci-fi a paravědou. Také paravědečtí podvodníci se často pokoušejí na různých conech (viz) vlísat scifistům do přízně.

Rozdíl v přístupu je v tom, že pro scifistu je i paravědecký motiv pouhou hrou, přičemž roduvěrný scifista nikdy netvrdí, že to, co popisuje, je pravda pravdoucí. Zato paravědec svými proklamacemi veřejnost klame, ať z důvodů prospěchářských nebo magoriálních.

Bluférovi lze doporučit, aby citlivě vnímal hranici mezi sci-fi a paravědou. Je zde jisté nebezpečí, jež však neohrožuje sci-fi, nýbrž lehkomyslného (nebo necharakterního) nepozoru.