Vítejte v Arkádii

Připravuji k vydání zahajovací svazek arkadské série Měsíc mého života. V roce 2005 jsem s Martinem Zhoufem zveřejňoval v měsíčníku Ikarie seriál o osidlování Měsíce. Budu ho tady postupně publikovat: má svoji hodnotu, vypovídá o tom, co jsme si před dvaceti lety představovali.

Jak bude probíhat kolonizace Měsíce? Čím se budou zabývat lidé, kteří se tam vrátí, tentokrát už ne kvůli vztyčení vlajky a posbírání kamenů, ale proto, aby tam setrvali a založili stálá sídla?
V románu Měsíc mého života a v četných povídkách píši o měsíčních habitatech, především o Arkádii. Pokládám za samozřejmé, že lidé mají město kryté Kupolí, že jednotlivé habitatů jsou propojení silničními komunikacemi,že se pod Kupolemi odehrávají lidské osudy. Na loňském listopadovém Miniconu v pražském Planetáriu jsem prezentoval vizi, kterou jsem vytvořil společně s Martinem Zhoufem. Sledovali jsme vývoj Arkádie od prvních kroků až do vrcholného rozvoje a následné stabilizace. Budeme na této vizi pracovat po celý letošní rok a postupně vás budeme s výsledky práce seznamovat.

Lidé se začnou vracet na měsíc po roce 2020. Převratné objevy v oboru dopravní energetiky zasáhnou i letectví a potom i kosmonautiku. Překonána bude éra chemického pohonu kosmických lodí. Ten bude pokládán za nevýkonný a do historie odsouzený ještě víc, než – užijme analogie – plachty v námořní plavbě. Ty aspoň slouží ke sportovním a rekreačním účelům. Nové, říkejme jim atomové, motory budou hospodárné, ekologicky nezávadné a výrobně a provozně ekonomicky dostupné. Iniciativu budou mít kromě státních a mezinárodních institucí i soukromé společnosti. V této vizi je to firma Virgin, která se už na začátku 21. století angažovala ve vývoji orbitálního letounu, schopného obkroužit Zemi po nízké oběžné dráze.

První průkopníci se budou zaměřovat na místa už jednou navštívená. Arkádie, která se samozřejmě v této fázi tak ještě nejmenuje, je blízko místa přistání Armstronga a Aldrina v roce 1969. Volbu místa ovlivnilo několik faktorů, technických i emočních. Místa přistání pro americká Apolla byla vybrána po důkladných analýzách měsíčního povrchu. Tyto poznatky zůstávají cenné i pro druhou vlnu osadníků. Potřebují m místo, kde se dá bezpečně přistát, místo rovné, s maximálně pevným povrchem. Je logické, že tato místa se nacházejí v měsíčních mořích, konkrétně toto je v Moři klidu.

První příbytky se budou vyrábět z trupů kosmických těles, tedy z přistávacích modulů. Bude praktické, když tyto příbytky budou pohyblivé. V šestinové přitažlivosti nejsou nároky na transport velkých struktur takové, jako na Zemi. Průzkum z hlediska nálezů hornin vhodných k těžbě lze dělat až na místě a je přirozené, že prospektoři se budou stěhovat za nalezišti i včetně svých obydlí. Z člověka se stane lunární šnek, který si nese svůj domek s sebou. Tato „šnečí fáze“ vývoje probíhá na mnoha místech Luny současně. Je to éra horečného hledání: osadníci pátrají po vodě, pátrají po surovinách, jež bude možno využít ke stavbě příbytků i k výrobě exportovatelného zboží. V šestinové gravitaci ve vysoce kvalitním vakuu bude možno vyrábět produkty, které se na Zemi dělají jen velmi obtížně. Budou to produkty chemické, farmaceutické i elektronické.

(Vize první základny, Wikipedia)

Mezi osadníky se ale objeví i lidé, kteří nebudou chtít nic hledat a nic vyrábět, budou to skuteční dobrodruzi, kteří touží po nové hranici, po skutečně novém světě. Tito lidé budou otci- zakladateli nového pojetí života, nové státnosti, nové politiky, budou to zakladatelé nové utopie. Oni založí dosud nevídané sociální struktury. Mezi kolonisty nebudou chybět ani vojáci. Velké státy a mezinárodní organizace budou na Měsíci instalovat vojenská zařízení zpravodajského, ale i ozbrojeného typu. Toto bude velké nebezpečí pro další vývoj života na Luně. Bude totiž hrozit, že si mocnosti rozdělí Lunu podobně, jako si ve dvacátém století rozdělily ledové pláně Antarktidy.

Ukáže se naštěstí, že Luna je přece jen velké sousto na to, aby ji mohly pozřít i velmoci. Velmocenské choutky vyvolají odpor u států menšího významu, které nesnesou pomyšlení, že by jim velmoci umístily nad hlavu účinný zbrojní komplex. Militarizace Luny by se stalo jablkem válečného sváru na Zemi a ten nechtějí riskovat ani ti nejsilnější. Už na konci této první „šnečí“ fáze bude tedy vyhlášena demilitarizace a de-etatizace Luny. Mezinárodními dohodami je Luna definována jako Nový svět, který náleží jen těm osadníkům, kteří se tam usadí, a ti že mají statut lunárního občanství a žádného jiného. Vzájemná žárlivost pozemských států je zárukou, aby tyto úmluvy byly dodržovány.

(Pokračování příště)

Visual Martin Zhouf