Archiv rubriky: Články

Budíky Václava Vlka

  Můj dobrý kamarád Václav Vlk starší mě – byť opisem – citoval ve svém článku SVĚT: Epidemie „blbičoku“, přesněji – citoval moji tezi, že Rusové nedovedou vyrobit budík. Pochopil ji jako „výrok řečený ve významu, že ti sověti a dnes Rusové neumějí fakt ale nic. No. Ruské dopravní antonovy, které jsem si prohlédl osobně,

Na rozcestí

  Překvapující je sdělení Andreje Babiše, že se Česká republika asi připojí k evropské iniciativě a vypoví některé ruské diplomaty ze země. Politika vůči Rusku byla poznamenána spíše opatrností, než aby byla výrazná a pevná. Ve výroční rok komunistického převratu se často analyzovaly dny a hodiny, kdy došlo k osudnému přehmatu s demisí ministrů, avšak

Referendem k diktatuře

Systém zastupitelské demokracie je kritizován víc než jiné systémy organizace společnosti. Má to hlavní důvod: všechny ostatní systémy se v první řadě starají o to, aby je nikdo nekritizoval. V poslední době se stále častěji uvádí jako spasitelná alternativa referendum. Je dokonce citováno jako vyšší stupeň demokracie, jako cosi nadřazeného zastupitelské demokracii, tedy vládě skrze

Úvaha (mini)

Každým rokem se přesvědčuji o správnosti svého optimistickopesimistického teorému. Když mi bylo třicet, říkal jsem si, jaký byl ve dvacet letech blbec! Ve čtyřiceti mi napadlo, co jsem to byl za pitomce ve třiceti. V padesáti jsem se hrozil nad mírou své blbosti ve čtyřiceti. V šedesáti, to jsem nad svou troublostí v padesáti doslova

Jsem produkt

Je to velké privilegium, být v týmu Posledního slova. Chodím si po světě, rozhlížím se, naslouchám, čtu, a byl by v tom čert, aby mě v toku týdne něco neoslovilo, ať ve smyslu kladném nebo záporném. Zde nešvar, tedy seknu, tam se zjeví něco pěkného, pochválím. Je to takové týdenní vladaření. Teď to ovšem vypadá,

Vyhazov za názor

Imunita vypěstovaná totalitní zkušeností není neměnná – Lidové noviny 10.8.2017 Starší generace to má v živé paměti: pro studium i pro práci v řídící funkci byly za minulého režimu kvóty. Moc nerozlišovala hodnotu mužů a žen, genderové otázky jí byly lhostejné a ten samotný pojem snad tehdy ani neexistoval, přinejmenším se nepoužíval. Společnost byla třídní

Fotka a číslíčka

Rozmach i úpadek provází současnou fotografii Lidové noviny, 4.7.2017 V antikvariátu často narazíte na stařičké příručky propagátora fotografie Přemysla Koblice. Vydával je po válce a snažil se lidem poradit, jak fotit snadno a za málo peněz, třeba fotoaparátem, který si postaví s překližky a čoček z brýlí. Přál si, aby fotilo co nejvíc lidí, nejlépe

Soudruh Sádlo

  Za čtrnáct dní bude jednadvacátého, to je doba, kdy za minulého režimu přicházeli do novin soudruzi s Úřadu pro tisk a informace (byly dva, český respektive slovenský a federální), aby osobně dohlíželi na vše, co bude tištěno. V paměti mi utkvěl výkon a dokonce i jméno jednoho takového. Jmenoval se soudruh Sádlo a objevil

Film o Dunkerku

Šel jsem s kamarádem Jirkou Knéblem na pánský film Dunkerk na Floru do Imaxu. Dovolím si tedy pár zmatených myšlenek nebo aspoň postřehů. Odborně ho posoudila Mirka Spáčilová a i tentokrát s jejím verdiktem souhlasím, je to jistě jeden z nejlepších filmů roku a válečných snímků vůbec, konec citátu. Oč jde asi ví každý, na

Cenzura před rokem 1989

1.-2. Především bych rád vymezil sám pojem cenzury. V čistém slova smyslu je to úřad, ten fungoval i za demokratické první republiky. Administrativní zásahy se projevují i dnes – třebaže je takzvaně schvalujeme – zásahy proti pornografii, proti rasovému štvaní, ale principiálně jde o totéž. Dovedu si představit, že i za první republiky určitý typ