Film o Dunkerku

Šel jsem s kamarádem Jirkou Knéblem na pánský film Dunkerk na Floru do Imaxu. Dovolím si tedy pár zmatených myšlenek nebo aspoň postřehů. Odborně ho posoudila Mirka Spáčilová a i tentokrát s jejím verdiktem souhlasím, je to jistě jeden z nejlepších filmů roku a válečných snímků vůbec, konec citátu.

Oč jde asi ví každý, na začátku války Němci obklíčili z pevniny anglický expediční sbor (a francouzské jednotky). Nepodařilo se jim je zmasakrovat, Britové dokázali odsunout 350 tisíc mužů ze čtyř set tisíc obklíčených. Moc tedy nechápu, jak se to mohlo podařit, o flotile civilních jachet víme všichni a ve filmu jsou také zobrazeny, ale 350 tisíc mužů, to je sedmnáct standardních divizí, zkrátka, tohle je historický fakt, pro mě coby záložního důstojníka operačního oddělení na úrovni divize poněkud nepochopitelný, leč tak to bylo.

Ten film. Je úžasně natočený. Epizody s vybombardováním a následným potopením válečné lodi jsou technicky až nepochopitelné. Z technického hlediska mě zajímaly letecké scény. Ta letadla tam létala, chápu. To v Roudnici na leteckém dnu létají také. Byvši zasaženy letadla klesají kouříce, taky chápu, nikdo se nenechá kvůli panu režisérovi Nolanovi rozsekat kulometem. Pak to letadlo jakoby žuchne do moře a je rána a oheň a drama. Asi trik jako s těmi loděmi. Funguje to výborně.

Pro mě záhada záhad: kde sehnali tolik hubených chlapů? Podívejte se na dobové fotky, jak byli lidi tenkrát hubení. Dnes jsme všichni proti nim vyžraní jak čuňata. Někdo samozřejmě ne – hlavně sportovci, fotbalisti, tenisti, horolezci. To nahnali na pláž en – tisíc fotbalistů? Pro mě tedy záhada.

Závěrem uvolním pokličku pochybnostem. On je to film extrémně sugestivní, zvlášť když ho vidíte v Imaxu jako projekci ze 70 mm filmu, žádný multiplex z videa. Nějaký příběh zde v tom filmu skoro není, spíš je to volné pásmo, hlavně je to ale sled pohledů na lidské utrpení. Končí to dobře, evakuace se povede, Churchill chtěl 30 tisíc mužů, dostal jich 350 tisíc. Lidi je doma zmáčené a začouzené vítají jásotem a lahvemi piva. Ono to ale tak neskončilo – že by je umyli, usušili a šup domů. Šli znovu do války, a ona pak trvala ještě pět let, padlo jich v ní celkem 384 tisíc.

Já si z toho odnesl posílení mé nechuti k válkám a válčení jako takovému. Je dobře, že se takové filmy točí, filmy kde se to utrpení hyperrealisticky předvádí?

Neumím na to odpovědět. I já šel do toho Imaxu z jakési zvrácené zvědavosti, moc dobře jsem věděl, co mi tam ukážou. Je to dobře nebo špatně? Budu o tom o víkendu přemýšlet, ale asi nic nevymyslím.