Jsem produkt

Je to velké privilegium, být v týmu Posledního slova. Chodím si po světě, rozhlížím se, naslouchám, čtu, a byl by v tom čert, aby mě v toku týdne něco neoslovilo, ať ve smyslu kladném nebo záporném. Zde nešvar, tedy seknu, tam se zjeví něco pěkného, pochválím. Je to takové týdenní vladaření.

Teď to ovšem vypadá, že tou ironií střílím sám sebe do kolena a opravdu to tak je, protože si nic jiného nezasloužím. V té poslední debatě nemám jasno to se těžko píše sloupek. Jde o ty reklamy kolem silnic. Je pravda, že tolik billboardů u silnic jsem neviděl nikde na světě, a jezdil jsem autem v Americe, Africe, Asii a samozřejmě v Evropě. Právě tak jsem nikde neviděl tolik kasín a tolik bordelů u silnice – dokonce jsem je neviděl nikde u silnice. Momentálně se diskutuje o billboardech a osa debaty je natažena mezi dvěma póly, mezi bezpečností a svobodou podnikání. Že ty billboardy jsou nebezpečné pro provoz, to je jeden názor a že patří do sféry svobodného obchodu, názor opozitní. A mezi tím si to hrkám po silnici já a koukám kolem sebe a ty billboardy mě vcelku baví. Jízda po dálnici není nic rozjařujícího – i za předpokladu, že je to dálnice volně průjezdná. Billboardy se mi kmitají koutkem oka jako obrázky v dětské knížce. Cesta líp ubíhá a opravdu se mi nikdy nestalo, že bych se začet a nevšiml si, že mě někdo vybržďuje.

Vztah k billboardům mám tedy spíš vlídný, nicméně osten bych v sobě taky našel. Ona je ta dálnice postavena z veřejných peněz, staví se nekonečně dlouho, každý, kdo po ní jede, na ni přispívá mýtem nebo známkou. Někdo má z veřejné dálnice a mé dálniční známky kšeft. Prostě – parazituje na dálnici. Svobodně těmi svými billboardy podniká, ale na veřejné dálnici. Kdyby z toho měl odpovídající kšeft stát, dovedl bych to pochopit – bylo by to něco jako mýto navíc.

Princip reklama za službu je dnes běžný, tak funguje internet. Někdo to lapidárně shrnul: když máte něco zadarmo, vy jste ten produkt. Háček je v tom, že dálnice není zadarmo. A stejně jste produkt, když jedete alejí reklamních ploch.

To je právě ten osten, ten vrtáček v hlavě. V celé té diskusi jsem nepostřehl, co má z té reklamy stát jako zisk. Když slyším, že nějaká firma má své místo propachtované na neomezenou dobu, musím se smát. Vždyť tohle je přece jasný podvod, nikdo soudný by do takové smlouvy nešel! Čekal bych, že Keystonští strážníci naskáčou do svých autíček a vyrazí na stíhací cestu, aby předmětnou nekonečnou smlouvu prozkoumali. To se ale zjevně neděje. Na smlouvy se nikdo neptá.

Logika nakládání veřejnými penězi je svébytná a některé otázky bych si asi neměl klást. Hovoří se o bezpečnosti, to je ušlechtilé. Hájí se svoboda podnikání, to je taky správné, dva svaté principy se střetly.

Billboardy se nakonec zruší. Bude se mi po nich trochu stýskat.