S covidem v zádech

Začnu vskutku originálně – jak se vám žije s covidem v zádech?

Tak to je samozřejmě, ať chceme nebo ne, ta hlavní otázka současnosti. U nás to teď nabylo poněkud groteskního rozměru, protože tu máme nově nakaženou i hlavní hygieničku, čímž jsme se dostali do fáze pokropeného kropiče.

Už ani hlavní hygienik není v bezpečí, to je vážně alarmující…

Zdá se, že došlo na má slova, že nakažení jsme všichni, ale nemocný není nikdo (smích).
Každopádně je to specifická situace, ve které je těžké se zorientovat. Ten hlavní problém vidím v tom, že pár těch skutečně apokalyptických situací, které se odehrály v Itáli, ve Španělsku či v USA nastartovalo ten stav plný obav a nejistoty.
Dneska si nikdo z politiků prostě netroufne odvolat všechna ta šílená nařízení, protože by tím pochopitelně nesl odpovědnost, kdyby ten covid ukázal zuby. Kdyby se znovu vrátil v plné síle. A to nikdo nemůže předpovědět a zaručit.

Nežijeme už tak trochu v paranoidním světě?

Momentálně určitě ano. Ale faktem je, že kdyby se ty apokalyptycké situace vrátily, nikdo nepřijde na nás dva se samopalem, protože jsme si z toho třeba dělali legraci. Tu odpovědnost ponesou zase politici.
Ale já osobně doufám, že zůstane-li ta situace třeba do jara v této lehce komické konstelaci, tak to lidi i média přestane už zajímat – a přirozeně to odezní. To, co zůstane bude nepochybně zpřísnění všech těch cestovních procedur.

Pojďme dál. Předseda senátu Miloš Vystrčil navštívil v tomto týdnu Tchaj-wan, kde se prezentoval opravdu velmi sugestivním projevem. Někdo ho za to odsuzuje, někdo naopak chválí.
Pomineme-li na chvíli obsah toho projevu, je podle vás v pořádku, že ČR ukazuje světu hned několik tváří a dává tak jasně najevo, že nemá jednotnou zahraniční politiku?

Je to do značné míry dáno tím, jak jsou ti čelní představitelé státu do svých funkcí vlastně usazováni. Například prezident je volen lidovou většinou, zatímco senátor je volen úzkoprofilovou vrstvou lidí, kteří se o politiku skutečně zajímají. Z toho pak plynou rozdíly v postojích: za těmi postoji stojí jiní lidé, jiní voliči.

Pak to ovšem nemusí vždycky dopadnout právě na výbornou. Co říkáte na ten projev Miloše Vystrčila?

Dívám se na to pokud možno střízlivě. Samozřejmě, když pan Vystrčil oznámí hrdě světu, že vlastně Tchajwanec, je to spíš vysvědčení trapnosti. Všichni sice chápeme tu asociaci s výrokem amerického prezidenta J.F.Kennedyho, který takto podobně podpořil západní Berlín. Ten fundamentální rozdíl tkví v tom, že pan Vystrčil na rozdíl od Kennedyho, nemá prst na tom pověstném červeném tlačítku ovládajícím celou jadernou flotilu USA. Takže ten výrok tím přece jen dosti ztrácí na váze.

Považujete nicméně za adekvátní výhrůžky čínského ministra zahraničí?

Ne, to absolutně ne, to je asi tak stejná trapnost jako ten Vystrčilův zmiňovaný výrok. Nechápu, proč to řeší tímto způsobem a proč to vůbec řeší. A co tomu Vystrčilovi asi tak udělá? Nedá mu razítko do pasu nebo ho rovnou nechá zabít? To jsou jenom velkohubé nesmysly a je nedůstojné Číny takovýmto způsobem reagovat.

Ale i když náhodou pana Vystrčila Číňané nakonec nebudou chtít zabíjet, stále jsou tu čínské investice, které potřebujeme…

Máme tu německou Škodovku nebo holandský PPF. Jejich zisky také nejdou k nám, takže já bych to neviděl jako nějakou zásadnější hrozbu a problém.

Vrátím se k té legitimitě předsedy Senátu. Já jsem před 2 roky napsal pro LN komentář s výmluvným názvem „Těžko rozpustný senát“, kde jsem citoval i Ferdinanda Peroutku, který stál už v roce 1919 proti vzniku Senátu a označil ho jako odkladiště vysloužilých politiků plus pár nových, neznámých tváří. Uplynulo 100 let a nejsem si úplně jist tím, že se Peroutka tak zásadně mýlil.
Moje otázka zní jasně : Potřebujeme podle Vás Senát?

Všichni víme, jak vlastně Senát vznikl, když Federálnímu shromáždění slíbili Senát, aby odhlasovalo rozpuštění federace, a když to federál odhlasoval, pak se na ně vykašlali. Jenže Senát se už ustanovit musel, třebaže vznikl za těchto dosti komických okolností. Dnes reprezentuje úzkou politicky aktivní vrstvu obyvatelstva. Volební účast senátních volem je malá, ale to nezmenšuje jejich legitimitu. Vnímám to jako cosi podobného, jako byl volební census za starého Rakouska: omezení není výška daní, ale zájem o politiku. A ten argument, že to stojí peníze – to bychom mohli vyjmenovat tucty institucí, které stojí taky peníze a přitom jsou rozhodně méně k užitku, než ten Senát.

Pane Neffe, určitě jste zaznamenal, že téma covidu zcela vytlačilo z médií všechny, dříve tak diskutované problémy. Já například vůbec nevím, co právě teď dělá Greta Thunberg. Nepochybuji, že to také těžce nesete a jste z toho nervózní. Jak to zvládáte?

(Smích) Já si myslím, že o Gretě by se už nemluvilo, i kdyby žádný covid nebyl. Z mého pohledu je to nešťastné děvče, které se vinou svých megalomanských rodičů dostalo do zcela nepřirozeného stavu. Je to prostě tragédie mladého člověka.

Dobrá, tak nechme Gretu Gretou, ale zůstaňme u té ekologické aktivity a tzv.zelené energie, kterou podpořila i EU. Otázka je, jak moc covid tuhle snahu přidusil…

Myslím, že navzdory covidu to žije dál svým životem a pracuje na destrukci stávajícího systému. Vidím to jako vůbec největší hrozbu současnosti. Není to tak, že zelená přestavba půjde k ledu, protože kvůli covidu na ni nebudou peníze. Padly všechny zábrany – otevřely se astronomické dluhy a tisknou se bezcenné peníze, říká se kvantitativní uvolňování. Pro ty šílené ekologické plány brána doširoka otevřená, ještě víc než před covidem. Loni touhle dobou se ještě někdo ptal, kde se na to vezmou peníze. Dneska po covidu to víme. Půjčíme si a natisknou se.

Buďme konkrétní. Myslíte si, že například Němci se nevzdají svého smělého ekologického plánu ani s příchodem očekávané ekonomické recese?

Ne, rozhodně ne. Podívejte, jednou za 70, za 100 let vymyslí Německo nějakou ideologii , která pak má naprosto zdrcující následky pro celý svět. Od nacionalismu přes rasismus, komunismus až k dnešku, kdy je na programu ideologie zelené cesty, jakýsi ekologismus. To jsou všechno teorie, které se tváří vědecky, ale ve skutečnosti znásilňují realitu. Zelený projekt je založený na restrikcích a fantasmagorických technologických projektech. Ty předpokládají, že veškerý průmysl, dopravba, vytápění, osvětlení, zkrátka celý civilizační provoz budou pohánět větrníky, solární panely a biomasa. Jaderná energetika se v lepším případě nepodporuje, v tom horším likviduje. Ocelárny krmené energií z větrníků vnímám jako očividné šílenství. A to je to, co se nám s vážnou tváří předkládá jako řešení budoucnosti.

Tomáš Procházka, Parlamentní listy 3.9.2020