O čem psát?

Zase jsem tu pár dní nebyl. Neflákal jsem se. Doposlouchal jsem audioknihu Muž na Vysokém zámku a od kamaráda si stahuju seriál na toto téma z let 2015 – 2019. Budu se tím ještě zabývat, srovnání je zajímavé… pojetí z šedesátých let (Dickův román) a v podstatě soudobý film. Na první pohled rozdíl – Dick v šedesátých létech předpokládal podvolení americké veřejnosti okupaci Japonska a Německa, kdežto seriál (viděl jsem zatím dva díly ze čtyřiceti) je akční drsárna o odboji. Dělá to na mě dojem, že na rozdíl od „románu s poselstvím‟ jde o thriller na dráždivé téma.

Co mi ale leží v hlavě. Oni v těch padesátkách, šedesátkách, i později, psali – s odpuštěním – angažovaně. Byla tehdy různá témata. Atomová válka, odlidštění, robotizace, přelidnění. Všechno možné. Co ale je nejdůležitější téma pro autora, který se chce nějakým způsobem ptát „co by bylo, kdyby‟, pro autora píšícího že „něco je jinak‟?

Z bludiště témat mi vystupuje jedno, zásadní, děsivé, alarmující. Naše kultura vymírá. Nerodíme se. Například moje rodina: dvě dvojice dědeček & babička mají jako výsledek jedno vnouče. Nic neproklamuji, nic nenavrhuji, k ničemu se neupisuji. Jenom konstatuji, že takzvaný svobodný svět (USA, Evropa, Japonsko a Austrálie) produkují méně dětí. Nezlobte se za ten výraz. Svobodný svět opustil mindset, že děti jsou ústřední cíl veškerého snažení společnosti. Nehodnotím to. Jen konstatuji. Je o větší průser, než invaze Martanů. Jak o tom psát? Má se o tom psát? Proč se o tom nepíše?

Mnoho otázek, žádné odpovědi. Budu se k tomu vracet.. Nic důležitějšího není.