VZPOMÍNKA: Jak jsem zkrachoval jako nakladatel

Na Spotify si můžete poslechnout díl Podcastu Nový svět, věnovaný detektivkám. Připomenu, že NS je společný projekt profesorů Miroslava Bárty a Martina Kováře a novináře Michala Půra. Je skvělý, poslouchám ho pravidelně. Pokud jde o tento díl, potěšilo mě, že profesor Kovář se v něm rozpovídal o detektivkách a zmínil se o americkém autorovi superdrsné školy Mickey Spillaneovi. Základní informaci o M.S. najdete tady v článku Ivo Fencla, jak vyšel na Neviditelném psu. Ivo se v něm zmiňuje, že na náš tržní trh jsem hned začátkem devadesátek uvedl Spillanea já.

Jak se to stalo?

Bylo mi snad patnáct, tedy muselo to být někdy těsně kolem roku 1960, kdy v revui Světová literatura vycházel na pokračování seriál Josefa Škvoreckého Marsyas U.S.A. Za správný název neručím, takhle o něm informuje AI od Googlu, přičemž halucinuje tvrzením, že seriál vznikl v době, kdy byl Škvorecký v emigraci v Kanadě. Což je evidentní blbost, fakt jsem to četl jako kluk.

V tom seriálu Škvorecký psal o všem možném, o sci-fi velmi obšírně. V té době jsem už byl fanda s pomyslnou vrtulí na hlavě a seriál jsem tudíž hltal. V jednom díle psal o detektivkách – včetně ukázek a zmiňoval se o Spillaneovi jako o tom nejhlubším dnu pokleslé literatury. O Spillaneovi se psalo i jinde v komunistickém tisku. Vzpomínám, že jednou oznámili, že Spillaneovy spisy jsou povinná četba příslušníků americké armády, aby se v nich učili nelítostné surovosti. On se totiž ten Spillane ve svých spisech nijak s komunisty nepáral…

Moc mě to zajímalo. Po Spillaneovi jsem se pídil až dopídil, to ovšem už bylo v osmdesátkách. Získal jsem dva skvosty, I the Jury a Vengeance is mine a s velkým potěšením dílka pročetl.

V roce 1989 padl režim, vznikla Mladá Fronta DNES, nastoupil jsem do redakce – a svěřili mi rozjezd nakladatelské sekce. Čím začít? Dal jsem k překladu a do výroby skvělý špionážní román Johna le Carré Špión, který se vrátil z chladu a hned na to následoval skvost Já, porota.

Celkem jsme vydali čtyři spillaneovky. Fencl tvrdí, že měly celkový náklad 50 tisíc výtisků, to by dnes byl obrovský sukces. Tenkrát ale po mých nakladatelských počinech neštěkl pes. Propadák. A to jsme měli v deníku inzerci, MFD byl nejvýznamnější list v zemi a četl ho každý. Ukázalo se totiž, že lidi sice čtou dál detektivky, ale jen od těch zavedených autorů, jak byli dostupní i za minulého režimu. Edice 3x udávala tón, takže propadák byl i Ion Flemming a jeho seriál románů s Jamesem Bondem, přestože filmy znal každý z videoprojekcí!

Takže mi nakladatelské oddělení zrušili a do seznamu průserů jsem si mohl zařadit další položku: hodil jsem knoflík do pokladnice české kultury. Spillane ale úplně nezapadl. Pár kousků pak ještě vyšlo, dokonce i v prestižním nakladatelství Argo. Dočtete se na Wikipedii. Dnes ho ale znají jen fajnšmekři, jako je profesor Kovář… a já.