Nerušte to, je to zábavné

Klasická poučka nám káže o poločasu rozpadu zájmu o politickou kauzu: po třech dnech jsme na půlce. Podle tohoto vzorce se rozhořela a posléze zhasla esemesková kauza dvouministra Macinky. Ale vida, i skomírající jiskru lze rozdmychat. Zdá se totiž, že má silnější zábavní potenciál, než se zprvu zdálo. Pochopil to i Mikuláš Minář, vůdce spolku Milion chvilek pro demokracii. Úplně čerstvě, v tomto sychravém pondělí mi pozvedl náladu do vesela. Slyšel jsem ho v rádiu, jak si pochvaluje, že změnil názor a že teď naprosto souhlasí s exprezidentem Milošem Zemanem ve věci práva odmítnout vládou navrhovaného ministra. To jsou nám věci! Už před týdnem pobavil veřejnost sám Miloš Zeman, když prezidenta Pavla podpořil. Zdá se tedy, že je nalezena metoda, jak jiskru zábavy udržovat, jak ji nenechat vyhasnout. Na příští sobotu se chystají demonstrace na různých místech republiky. Mají vyústit v monumentální vystoupení, směrované opět na Letenskou pláň. Mikuláš Minář by mohl zajistit skutečně milionovou účast, pokud se dostaví jako special guest Miloš Zeman: jestli tohle klapne, tohle si nenechám ujít, u toho musím být a na fotku M+M v družném objetí kolem ramen se vysloveně těším.

Ne každý ale má smysl pro absurdní humor. Nehumorní zakyslíci naléhají na premiéra Babiše, aby podal kompetenční žalobu a přejí si, aby Ústavní soud zjednal jasno. Kéž premiér vytrvá a nepodlehne. Tedy, není důvod, proč by to měl dělat. Hlupák Turek ministrem nebude, to zařídil prezident. Hnojomety nejsou namířeny na něho, nýbrž na Petra Macinku a taky na Otu Klempíře. Nicméně je i jiný důvod, proč se nesnažit o „zjednání jasna‟. Teď to myslím zcela vážně.

Není to tak, že je ústava nedokonalá a je třeba ji vylepšit „upřesněním‟. Nejednoznačný pojem „návrh‟ je totiž zároveň i pojistkou. Jakmile se návrh týká kontroverzní osoby, tak… holt nastane kontroverze. Spory k demokratické politice nesporně patří. Dokud nejasnost potrvá, každý další nový ministerský předseda si dvakrát rozmyslí, koho navrhne prezidentovi. Čím kontroverznější osoba, tím větší binec nastane. A týká se to i každého příštího prezidenta. Odmítnutím vyvolá rozepři. Stojí mu to za to? Je ta kontroverze opravdu tak zásadní? Jaké důsledky spor vyvolá? Kdo na něm vydělá a kdo prodělá?

Momentálně to vypadá, že nejvíc prodělávají především Motoristé a Okamura: preference jim spadly o procento, o dvě, ale při jejich takřka nulovém výtlaku je to sakra hodně. Poškozený je i prezident Petr Pavel. Najednou je pasovaný na jakéhosi vůdce opozice, aniž by o to stál a jakkoli se snažil. Ztrácí nimbus nestrannosti – byl zvolen výrazně větším počtem hlasů, než kolik jich dnešní opozice uhrála. Možná teď sedí a dumá: stál mi ten Turek za to?

A takhle funguje pojistka, zakletá do jednoho nejasného pojmu.