Vyhazov za názor

Imunita vypěstovaná totalitní zkušeností není neměnná – Lidové noviny 10.8.2017

Starší generace to má v živé paměti: pro studium i pro práci v řídící funkci byly za minulého režimu kvóty. Moc nerozlišovala hodnotu mužů a žen, genderové otázky jí byly lhostejné a ten samotný pojem snad tehdy ani neexistoval, přinejmenším se nepoužíval. Společnost byla třídní a hodnotil se třídní původ. Kdo byl původu dělnického měl přednost a kdo byl původu buržoazního (tatínek hokynář anebo majitel hutí, to se nerozlišovalo) měl smůlu a nezbylo mu než se věnovat profesi dělnické.

Takové vzpomínky letí našinci hlavou při pročítání zpráv o výstřelcích praxe levicového progresivismu. Poslední perlička ze Spojených států, firma Google zde vyhodila inženýra Jamese Damorea kvůli jeho internímu memorandu týkajícího se rozdílu profesních dispozic mužů a žen. Případ má širokou odezvu a konzervativci v čele s prezidentem Trumpem vyslovují osmadvacetiletému inženýrovi podporu. Cenzura je pro budižkničemy, napsal Trump na Twitteru a Julien Assagne spolu s mnohými dalšími nabídl Damoreovi místo.

Otázka imunity

Není to ojedinělý případ a zpoza oceánu k nám doléhají ozvěny mnoha dalších. Spojené státy americké mají třista dvacet milionů obyvatel v padesáti státech unie. Nesmyslné je tvrzení, že USA jsou takové nebo makové, podobně jako by bylo nesmyslné tvrzení, že je Evropa taková nebo maková: jiná je na Islandu a jiná na Sicílii. S ohledem na tuto výchozí situaci je třeba velmi opatrně hodnotit informace z Ameriky přicházející, tím spíš, že objektivní žurnalistika takřka úplně vyklidila pozice žurnalistice aktivistické: ta si neklade za cíl informovat, ta chce svět měnit k lepšímu. Je tudíž těžké se ve věci orientovat a posoudit, zdali jde o výstřelky anebo o skutečně nebezpečnou tendenci. Nejvíce pak nás zajímá, zda se vlna progresivismu přenese i k nám, přičemž je třeba rozlišovat, co znamená to „k nám“. Ve světle posledních událostí je stále zřejmější, že jiné jsou reakce v zemích stále označovaných za Západ, a jiné v zemích se zkušeností s totalitarismem komunistického typu. Jsme imunní? Je u nás svoboda názorů v nebezpečí, jako zjevně je ohrožena v některých oblastech americké společnosti, zvláště pak v akademických kruzích?

Taková otázka vede k čistým spekulacím, protože se nelze opřít o žádná doložitelná fakta. Je ovšem doložitelné, že levicovost významné části naší intelektuální elity v meziválečném období připravila půdu k poválečnému převzetí moci Komunistickou stranou, tehdy expoziturou Sovětského svazu. Pětačtyřicet let totality byla důkladná lekce. Po převratu, v devadesátých létech, byl veřejný diskurs veden ve výrazně liberálně pravicovém duchu a Friedricha Engelse nahradil Friedrich Hayek. Tehdy jsme v tomto smyslu imunní byli. Dnes už to tak jisté není.

Dobré úmysly

Evropská levicová elita intelektuálů byla hluboce přesvědčena o čistotě svých ideálů. George B. Shaw to jistě myslel dobře, když se nechal při návštěvě Sovětského svazu natočit na film uprostřed koncentračního tábora Gulagu a jásal tu, jak zde jsou zločinci převychovávaní prací. Google se k případu vyhozeného inženýra zdržuje komentářů, projev směl udělat nikdo menší než Sundar Pichai, CEO Googlu. Upozornil, že Google vytváří společenství prosté urážek, zastrašování, předsudků a diskriminace. To je bezpochyby ušlechtilý cíl a málokdo by se zastával opačného řešení. Ďábel je ale zakletý v detailech. Levice meziválečného období se nezabývala diskriminací, o to víc vystupovala proti vykořisťování. Jeden jako druhý tento pojem je ve své podstatě negativní. Komunisté po nástupu k moci nakonec pokládali za vykořisťování jakékoli pracovní angažmá v soukromé firmě a soukromé vlastnictví prostě zrušili a někdejší soukromé vlastníky pronásledovali a uvalili na ně tvrdou diskriminaci – aniž se to slovo tehdy používalo.

Diskriminace je jeden z nejfrekventovanějších pojmu politického diskursu dnešní doby. Konec konců, najdeme ho i v jádru případu Jamese Damora. Levice ho používá se stejnou obratností, jako to dovedly předchozí generace levicových intelektuálů s vykořisťováním. Kdyby mělo zůstat u čistého a nesporného projevu, nebyly by žádné problémy: appartheid v Jižní Africe byl bezpochyby příkladem diskriminace a není pro něj omluvou ani to, že Jižní Afrika tehdy prosperovala víc než dnes – nejde jen o prosperitu, jde také a hlavně o to, aby se lidi cítili dobře a svobodně.

Soudobá levice se hysterickým výkladem pojmu diskriminace snaží ho proměnit v prostředek politického nátlaku. Diskutovaný případ vyhozeného inženýra je toho ukázkou. V první fázi se z teze vytvoří dogma a v druhé fázi se nedotknutelnost dogmatu prosazuje silou. Pak už je to jen otázka míry použití síly. Google inženýra Damorea jenom vyhodil. V Iránu by ho za odpor vůči dogmatu zavřeli a v komunistické Koreji by ho popravili. Princip je ale stejný, odpor proti dogmatu.

Zatím jsme, jak se zdá., imunní. To ale není neměnná vlastnost, imunitu je třeba pěstovat. Jak to napsal Julius Fučík, i když to myslel v hodně jiných souvislostech: Lidé, bděte.