FILMOVÁ PREMIÉRA: Spasitel

V pátek jsem byl s Jiřím Knéblem (viz jeho web Woleschko) v OC Chodov na Spasiteli. Ož jsem tu psal o románu Andy Weira, poprvé, když jsem měl knihu rozečtenou, brzy na to recenzi, bezvýhradně nadšenou. No a teď jsme se dočkali filmového zpracování. Opisuji z ČSFD, režie Phil Lird a Christopher Miller podle scénáře Drew Goddarda. V hlavní roli učitele přírodopisu Rylanda Grace je Ryan Gosling. No a oficiální trailer máte zde:

Když jsem se dozvěděl, že se chystá filmová verze, byl jsem skeptický. Marťan je plný technických a vědeckých detailů, je to skutečná „sci‟ naroubovaná na „fi‟. Tady máme opravdu „fantastickou vědu‟ – mluvím o románu. Jakési bakterie požírající hvězdy a cosi jako penicilin účinkující proti nim, to je samozřejmě realita ohnutá přes koleno za hranici prasknutí reality i kolena. Jsme ale na půdě sci-fi, kde je vše dovoleno, pokud je to nastaveno jako pravidlo hry – a pravidlo je pak důsledně dodržováno. Což v románu je a funguje.

Ve filmu taky, to je to hlavní.

Na ČSFD má Spasitel skvělých 87 %. Recenzenti film chválí, někdo ho srovnává s Interstellarem (s konstatováním, že „je to něco jinýho‟) a výhrady se většinou týkají nevěrohodnosti prvku fantastické vědy. Pokud jde o mě, fascinovala mě věrnost filmového zpracování románové předloze.

Vzpomeňme si třeba na Vesmírnou odyseu a původní Clarkovu Hlídku. Kolem jádra povídky se rozrostl příběh o něčem docela jiném. Nebo Blade Runner a původní Dickův román Sní androidi o elektrických ovečkách. Za svůj život jsem viděl snad desítky filmových zpracování verneovek: z románu nikdy nezůstal kámen na kameni. Tady to vypadá, jako že pan Goddard prostě přepsal román stránku po stránce. Naprosto nekritizuju, jen konstatuji, jak to je – a chválím. Román a pak i film stojí na vztazích: hrdina kontra baba, která ho do role spasitele doslova donutí a pak hrdina kontra jinoplanetník, bytost na zcela jiném principu života, než máme na Zemi zavedený. K tomuto něco přidávat by znamenalo vztahy rozbourat. Naštěstí k tomu nedošlo.
Když už jsme u srovnání knihy a filmu, byl jsem zvědavý na finále (neprozradím). To je mistrovský double twist v románu – a nemlich tak ve filmu včetně závěrečného fóru (neprozradím), ten je tu doslova boží, jak by řekla moje vnučka (neprozradím).

Je to tím, že filmová řeč je už tak tvárná, že dokáže stravitelně zprostředkovat i málo atraktivní motivy? V tomto filmu je jenom jedna skutečně „akční‟ scéna, kdy hrdina nabírá do kbelíku ty penicilinové bakterie: nevyhneme se zde visení za ruku, ano, v každém americkém sebeméně akčním filmu se visí za ruku. Jinak je to ale poklidný, pohodový film – i to mu někteří vytýkají: vždyť sakra jde o zkázu světa,tak jakápak pohoda.

Osobně si myslím, že je pohoda v pořádku. Náš svět v reálu taky spěje do zkázy a bereme to v klídku.