Andy Weir: Spasitel

Už jsem se tu krátce o novém románu Andy Weira zmiňoval, teď mám knihu za sebou hotovou celou. Odpíchnu se od anotace. Je totiž těžké o knize referovat, aniž bych něco prozradil, takže začnu tím, co najdete v každém inzerátu.

Ryland Grace zůstal jako jediný přeživší na zoufalé misi poslední naděje. Pokud selže, lidstvo zanikne. Je tu však drobný háček – Ryland to neví. Nedokáže se vybavit ani své jméno, natož že má nějaký úkol a jak ho asi tak splní. Všechno, co ví, je, že hodně hodně hodně dlouho spal. Že se probudil miliony kilometrů od domova. A že společnost mu dělají dvě mrtvoly. Jak se mu tak vracejí vzpomínky, dojde mu, že putuje nevelkou lodí, sestavenou všemi pozemskými vládami a vesmírnými agenturami a vrženou do hloubky vesmíru, aby odvrátila hrozbu vymření našeho druhu. A díky nečekanému spojenci se mu to možná i podaří…

Kdo četl (viděl) Marťana, bude románem nadšený. Weirův román Artemis mě tolik nenadchnul: kouzlo Marťana (a Spasitele) je v masivním aparátu vědeckých a technických reálií- To najdeme v Artemis také, ale jaksi je to méně uvěřitelné. Sci-fi byla vždy hra na uvěření. Autor předloží určité odlišnosti od reality a tím nastaví pravidla hry, v nich pak příběh funguje. Musí to být důsledné. Neměla by být žádná vybočení v rámci autorem daných pravidel. Taková vybočení jsem v Artemis vycítil, ale zde ne, opravdu ne. V tomto smyslu je dokonce Spasitel lepší než Marťan: zvláště pak závěr je idylický, vygradovaný (což bych čekal) a ještě… neprozradím, abych nekazil. Tolik tedy k celkovému působení.

Pokud jde o stavbu románu, jde o mistrovské dílo.

Má dvě linie, které se vzájemně proplétají. Jedna se odehrává na palubě kosmické lodě Poslední šance – zde jsou dvě figury, Ryland Glance a Mimozemšťan zvaný Rocky, viz obrázek. Weir vybudoval věrohodnou life form na zcela jiných základech, než je náš systém založený na vodě a kyslíku a uhlíku. Rocky vypadá opravdu zhruba tak jak vidíte na obrázku, není to ode mne moc velké spoilování, tyhle obrázky lítají po webu tak hustě, jako komáři na Třeboňsku v parném létě. Sledujeme vývoj komunikace mezi nimi, i to je jedna ze skvělých inovací příběhu. Tato linie je odvyprávěná v přítomném čase: je to podstatný detail, linie se hned a na první pohled odpíchne od té druhé.

Druhá linie se také vyvíjí chronologicky, tedy jde zde o vývoj v čase. Souběžně zde Weir odvypráví celý příběh objevu kosmické hrozby, stavby kosmické (galaktické) lodi – toho se týkala moje první glosa: pojal to jako naprosto autokraticky koncipovaný projekt absolutistického typu, v čele projektu nelítostná baba vybavená veškerými pravomocemi. Tak bych si představoval funkční přístup k řešení klimatické krize – definovat projekt a realizovat ho všemi dostupnými prostředky. Pak jsou tu i lidské momenty, sestavování posádky až po samotný start mise.

Dvě proplétající se linie, to je celkem obvyklý literární přístup. Skvělý fór ale vidím právě v tom, že – cituji anotaci – Ryland o sobě neví, netuší kdo je, kde je a proč tam je. To není samoúčelné! On si na všechno postupně vzpomíná souběžně s tím, jak čteme druhou linii. No a čtenář postupně pochopí, proč – z hlediska příběhu – Rylanda musely provázet dvě mrtvoly. Neprozradím, a nepřijdete na to, pokud si to nepřečtete. Je to ale záhada hlavolamu: proč autor strčí hrdinovi od začátku do dekorace dvě mrtvoly, k čemu jsou mrtvoly v příběhu, jaká je jejich funkce?

Kdepak, není v tom žádná mystika nebo horror, on je hned na začátku pietně pohřbí ve vesmíru…

Nakonec figury: Nečekejte žádný hluboký psychoponor. Ryland Grace je fakticky Mark Watney a oba jsou Kutil Tim. Oba jsou nadaní příjemným, věcným humorem. V druhé linii (příběh projektu) je množství figur, ale jsou to v podstatě jen jména a funkce, propracovaná je baba Strattová, ale zase v podstatě jen definičně – je to herdekbaba schopná jít doslova přes mrtvoly. Svým způsobem komické je i to, že i jinoplanetník Rocky je zase jen Mark Watney. Ne, Spasitel opravdu není dušezpytný román, chválabohu za to. A co bych ještě chtěl podtrhnout třemi čárami: třebaže je to napínavé, dá se říct strhující, v žádném případě to není deprimující, jak dnes bývá zvykem. Pokud jde o politickou korektnost, už v Marťanovi ta internacionální spolupráce ve mně budila trochu úsměv, tady je to tuplem, do Poslední šance nasadili kromě Američana ještě Číňana (=velitel lodi) a Rusku (chlastá vodku, aspoň to). A nejlepší skafandry jsou samozřejmě ruské výroby. Ale to opravdu jen na okraj. Tak je to správné, proč v knížce ohřívat kulturní a jiné války.

Úplně nakonec k překladu Michala Prokopa. Neměl jsem v ruce originál, kvituju s potěšením, že jazyk je mluvný a přirozený, kniha se skvěle čte, třebaže by se někdy zdálo, že je to manuál z matfyzu.

V originále se kniha jmenuje Project Hail Mary. To je překladatelský oříšek par excellence. Hail Mary je naše vzývání Panny Marie, co sakra s tím? Jenže v americkém fotbalu je Hail Mary pass nebo taky Hail Mary route zoufalý pokus zvrátit prohrané utkání dlouhatánským hodem míče… vyjde to? Nevyjde to? V Evropě je to pojem neznámý. Proto Němci přeložili knihu Der Astronaut, ve Francii vyšla jako Projet Dernière Chance. Michal Prokop volil Spasitele, to je důmyslnější řešení než Astronaut. Poslední šance je název Rylandovy lodi.

Shrnu: skvělé inspirativní čtení a po úspěchu Scottem natočeného Marťana chystá Drew Goddard natočit i Spasitele s Ryanem Goslingem v hlavní roli. Moc se těším!

Andy Weir: Spasitel, vydal Laser 2021 v edici Světový bestseller v překladu Michala Prokopa, 461 stran, poctivá prodejní cena 398 Kč.