Hádka na V.I.P. obláčku

„Tak jsem slyšel, bratře Josefe, že s tím svým pomníkem máš zase po žížalkách.‟

Josef Václav Radecký z Radče se nevrle ohlédl. Manýry Jana Žižky z Trocnova mu šly na nervy od první chvíle, kdy se v lednu 1858 odebral na věčnost a uvedli ho na V.I.P. obláček vyhrazený pro největší celebrity. O odborných vojenských otázkách se spolu často hádali. V poslední době se jen špičkovali. Polní maršál Radecký těžce nesl, že jeho Češi v roce 1918 přestěhovali pomník z Malostranského náměstí do muzea, kdežto pomník povstaleckého předáka drze ční nad Prahou od roku 1950, kdy ho na Vítkově Antonín Zápotocký a Alexej Čepička odhalili.

„Neříkej mi bratře, víš přece, že to nesnáším. Pomník vrácený bude.‟

„Na tramvajovou zastávku?‟ uchechtl se Žižka. Dotkl se dalšího bolavého místa. Na původní místo Radeckého pomník nemůže být instalován, protože tudy vede tramvajová trať.

„Důstojné místo je již vybráno,‟ řekl polní maršál.

„Já vím,‟ nepřestával se pošklebovat Žižka. „Na zrušeném parkovišti. Kousek od italské ambasády, ta je hned za rohem. Italové nezapomněli na Custozu a Novaru. Bombardování Milána by se dnes označilo za válečný zločin. Ale hlavně ty masové popravy a veřejné bičování ti budou vždycky připomínat, bratře Josefe.‟

,Ty mi máš co připomínat teror proti civilistům, zrádče svého císaře! A co spanilé jízdy, ty loupežné výpravy do Německa a do Polska?‟

„Byl jsem už po smrti, firmu řídil někdo jiný,‟ řekl Žižka.

„O čem se tu bavíte, hoši?‟ přidal se k nim stín Františka Josefa I.

„To se vás netýká, veličenstvo. Na svůj pomník v Praze nemůžete ani pomyslet.‟

„Můžu, nemůžu, hochu. František I. ho má na dohled od Národního divadla, které jsem dal Čechům postavit za vlastní peníze. Marie Terezie ho má v Praze už šest let. Vypadá jako přerostlá šachová figurka,‟ dodal. I na věčnosti si uchoval odtažitý vztah k modernímu umění. „Aspoň, že je bílá.‟

„Strčili ji kousek do tunelu. Málem do tunelu,‟ rejpal Žižka. „To já mám pomník pořádně viditelný. Třetí největší jezdecký pomník na světě!‟

„Šestý,‟ opravil ho císař suše. Na svém V.I.P. obláčku neztrácel přehled o všem, co se v říši děje. „Pokud o můj pomník, pěknou bustu mi odhalili ve vesnici Pohledí.‟

„Pohledí! A co Praha?‟

„Všeho do času, zrádný příteli. V areálu Fakultní nemocnice na Vinohradech mám svoji podobiznu už tři roky.‟

„Pomník na Malostranském náměstí mít budu,‟ vstoupil jim do debaty Radecký. „Víte přece, jak to teď v Čechách chodí. Nikdo nemá dost síly na to, aby něco bylo, ale na druhou stranu nikdo nedokáže zařídit, aby to nebylo. Takže nakonec všechno je, ale pozdě, až když to nikoho nezajímá.‟

„Správně,‟ pochválil svého maršála císař. „Však mi Čechové pomník postaví. Bude na něm stejný nápis, jako mají v obci Pohledi: Mým hlavním úkolem je chránit mé národy před jejich politiky.‟

Ondřej Neff