Není to náhoda, že jsem tu zveřejnil – hodně daleko s křížkem od funusu – vánoční povídku. Dostal jsem zadání na vánoční povídku do sborníku Vánocům věnovaného. Závažný to úkol, podjal jsem se ho odpovědně a napsal povídku. Pak mi přišla drobet aktivisticky politická a napsal jsem variantu laděnou spíš sociálně. Ale více mi líbila
O tom, že zastřelí Ježíška, se Santa Claus s Dědou Mrázem dohodli u baru pražského hotelu Diplomat. Byli zajedno, že je ten parchant pěkně sere. „Mázneš ho ty,“ řekl Santa Dědovi. „Chci čistou práci. Bum a prostřelená makovice. Jinak tě v tom nechám lítat.“ Mohl si dovolit povýšený tón. „Věděl bych o jednom šikovným… soloveckej
Ocelové město je devátá verneovka, kterou jsem převyprávěl. Hned jsem věděl, že bude třeba zásadní zásah – vysvětluju to ve stati o anatomii původního románu (zde). Při práci jsem si vedl deník… nějak jsem na něj zapomněl, takže ho zveřejňuju až teď, takřka po roce. On není spěch, korona zdržela vydání, rukopis je v Albatrosu. 4.4.2020
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let jsem napsal trilogii Milénium. Šlo v ní o to, že půlka obyvatelstva Země prošla genetickou proměnou a v jejím důsledku se na planetu vrátila rasa Umranů. To byla prastará rasa, která na Zemi kdysi žila a zmizela. V podstatě to byli plazi, tihle Umrani. Jestli někdy přejde korona, tak
Hrabal jsem se v archivu a objevil povídku, kterou si hned můžete přečíst. Je založená na skutečném zážitku, před mnoha lety jsem byl s rodinou u moře a opravdu postavil synkovi z písku závoďáka a idiot soused taky postavil synkovi závoďáka – rovnou před čumák toho mýho. No a na tom stojí ta povídka. Má
Normálně píšu ukazovákem a prostředníkem na pravé ruce a ukazovákem na levé ruce. Teď ale místo prstu č. 1 (ukazovák) musím používat prst číslo tři (prsteník). Vysvětlení? Viz mé líčení na webu Hyena.cz: Čtěte návody V noci hodně foukalo a ráno jsme na procházce narazili na překážku. Kousek od místa, kde včera ještě byla
Potkan, který se chystal vyběhnout k nedalekým popelnicím, měl smůlu. Nemohlo ho napadnout, že nedaleko dřevníku u rodinného domku na kraji obce Zálesí ho přepadne kobra královská. Zhmotnila se ve tmě jako černý dvoumetrový blesk. Zasáhla zvíře za krkem. Nepokládala za nutné plýtvat svým nervovým jedem, kterým dokáže skolit slona a člověka usmrtí za několik
Inaugurace Joe Bidena byla jistě nejsledovanější událost minulého týdne. Taky jsem si ji nenechal ujít a taky jsem byl zvědavý, jestli dojde k nějakému výstřelku, nedejbože výstřelu, na to ani nepomyslet. K ničemu pohoršlivému nedošlo a Spojené státy mají od dvacátého listopadu šestačtyřicátého prezidenta. Sledoval jsem ohlasy. Nový prezident vedl smířlivou řeč. Rozlůčkový projev odcházejícího
Je to taková revoluce po česku. Jmenuje se to Chcíp Pes a fígl je v tom, že se hospoda prohlásí za cosi jako agitační středisko. Není to hospoda, ale kancelář, veřejný prostor. Mírný protest v mezích zákona, hlavně, aby na nás policajti nemohli. Taky se u nás konají demonstrace. Žádné roušky, žádné rozestupy, jen shromáždění
Dokončuju povídku, ještě nemám název, pracovní název byl Naše Květa nelže. Napsal jsem desítky možná několik set povídek. Každá měla nějaký popud. Někdy to byl vjem, imprese, někdy mě zaujala situace: například moje nejúspěšnější povídka je Největší vodvaz v dějinách svangu; tam mě zaujala absurdita situace, kdy se svět automobilových závodů snaží navýšit bezpečnost a
