Do druhé půlky devadesátých let jsem vplul už na volné noze. Psal jsem scénáře pro seriál Nováci (na ČSFD je řazený jako 78. nejhorší seriál všech dob, hodnocení 13%, všechna část!), lítal (a jednou spadnul) na ultralehkém letadle, chodil na střelnici střílet z perkusního coltu a do toho přišel internet. V jistém smyslu první dotyk
Rozhovor s Computer press Vzpomenete si ještě na své „počítačové“ začátky? Dokázal jste si představit třeba v osmdesátých letech, kam se bude oblast IT ubírat? Třeba i z pohledu autora sci-fi literatury? Přišlo to v osmdesátých létech naplno. Kolem osmibitových sinclairů jsem jen zvědavě obcházel. Moje první setkání s počítačem bylo v klimatizovaném sále Akademie věd,
Hospoda neboli krčma je univerzální kulturní jev. Potkáme se s ním napříč kontinenty a napříč dějinami. Česká hospoda je charakteristický důrazem na pivo. To jsou základní daná fakta, která je třeba brát v úvahu, když začneme přemýšlet o české hospodě v budoucnosti. S prognózou bychom mohli být brzy hotoví, když uvážíme, že třebas hospoda při
V souvislosti s Mynářovou blamáží se hodně mluví o důvěryhodnosti justice a jistě má pravdu ctihodný pan profesor Zdeněk Jičínský, když konstatuje v Právu, že justici víc než nějaký Mynář škodí Rathův případ. K hanbě ale přispívají i případy další, naposledy aktuální pokračování frašky s Peroutkovým článkem. Žaloba už není na český stát a na
Jelikož budoucnost už začala, máme nejvyšší čas se zabývat i takovými otázkami, zdali ji budeme mít rádi a zda se budeme mít rádi navzájem. Úvahy se nutně vydají třemi směry. Je to především vyjádření citu, v dalším proudu se stýká a prolíná se sexem a ústí do vztahů. Podmínečnost dobová je tu zjevná a máme
Zdá se, že časovou náruč roku 2019 budeme opouštět osvobozeni od plastových brček a ušních šťourátek a do roku následujícího vstoupíme třímajíce brčka netoxická, s radostí v srdci, že i naším přispěním jsme zmírnili tíži břemene tohoto světa. Na ta brčka a šťourátka jsem myslel častěji, než by si zasloužila, během čtrnácti dnů na přelomu
Můj první kontakt s audioknihou, Bradbury: 451 stupňů Fahrenheita, super udělané. Naprosto dokonalý převod. Já ten román znám z mládí, když u nás vyšel česky – Bradbury na rozdíl od jiných amerických autorů se jaksi směl, protože byl jaksi pokrokový. Ono to v kontextu doby (vyšlo v roce 1957, tedy po Stalinově smrti, to bylo
Pokračuji v práci na Ultimu. Přemýšlel jsem o nějaké identitární ptákovině, která by trumfla 32 pohlaví a volbu stáří. Tak vznikla altera: dvě holky, které prohlásí, že jsou jedna identita. Jsou dvě, ale cítí se býti jednou a mají jednu identitu, jedno jméno, to samozřejmě, ale i jedny papíry, pokud se o papírech dá mluvit
Dnes jsem začal tu definitivní verzi Ultimu na ostro. Tady vpravo v původních verzích najdete pod položkou Ultimus 2 doposud poslední pokus, je to docela obsáhlý text, asi 60 stránek rukopisu. To všechno nejspíš padne pod stůl a nic se z toho do finálního textu nedostane. Prostě… cvičení ve psaní. Nicméně jsem se vrátil
Já o něm veřejně i soukromě žvaním už třicet let, opravdu nelžu. Koncem osmdesátých jsem pojal nápad koncentráku na Měsíci, to už byl Měsíc mého života napsaný, ale ještě ne Rock mého života (byl ale rozepsaný!) a vůbec ne Hvězda mého života, ta byla ještě ve hvězdách. No a tenkrát mě napadlo, že by jako
