Kdo škodí justici

V souvislosti s Mynářovou blamáží se hodně mluví o důvěryhodnosti justice a jistě má pravdu ctihodný pan profesor Zdeněk Jičínský, když konstatuje v Právu, že justici víc než nějaký Mynář škodí Rathův případ. K hanbě ale přispívají i případy další, naposledy aktuální pokračování frašky s Peroutkovým článkem. Žaloba už není na český stát a na Hrad, ale na ministerstvo financí.

Proboha! Jde přece o to, že sebestředný sklerotik Miloš Zeman upletl ze střípků své alkoholem potlačené paměti pomluvu na Ferdinanda Peroutku a veřejně ho prohlásil za autora článku Hitler je gentleman v týdeníku Přítomnost. Takový článek Peroutka nenapsal. Zeman lhal. Je tu tedy žaloba. Co na ni justice? Kdyby soud řekl: prezident je imunní a tudíž může blábolit cokoli, tečka, žaloba se zamítá, bylo by to v pořádku. Kdyby soud řekl: Peroutka je po smrti, na vnučku se urážka nevztahuje, bylo by to v pořádku. A tak podobně. Ale ministerstvo financí opravdu, ale opravdu nemá se senilním plácáním Miloše Zemana nic společného.

Ale naše justice blbne už čtyři roky kolem téhle kraviny.

Co si má občan myslet? Bohužel, nic moc. Jen to nejhorší. Ale na to jsme zvyklí… jak dlouho? Z dob komunismu? Protektorátu? Bylo to za republiky lepší?

Nechme velké koňově hlavě tyto otázky a vězme, že justice není nic, co by nám stálo pevně za zády.