V sobotu byli u nás koledníci. Zazpívali „my tři králové jdeme k vám‟, dostali do kasičky a taky cukroví od vánoc. Držím suchý měsíc a celkový detox, takže krabice s vanilkovými rohlíčky je přede mnou letos v bezpečí. Koledníci odešli a zanechali na vrátkách písmena K+M+B a letopočet, takže rok dvacet šest teprve teď řádně
V roce 1969 to bylo jako zjevení, když vyšel překlad knihy švýcarského autora Ericha von Dänikena Vzpomínky na budoucnost. Bylo to v době doslova národního šoku, kdy se zhroutily naděje v rozumné poměry a začínala normalizace. Najednou se objevilo cosi nezvyklého, zajímavého, pro někoho i inspirujícího. Českému čtenáři knihu zpřístupnil Ludvík Souček, tehdy už velice
Loni jsem sedmým dílem dokončil svoji lunární sérii románů o Arkádii – městu na Měsíci, Mars samozřejmě nezůstává stranou mé zvědavosti. Však je na jeho povrchu situován děj pěti mých románů. Nicméně stran reálné možnosti pobytu na něm jsem mnohem skeptičtější. V tom ohledu jsem na tom jako Muskův konkurent Jeff Bezos. On sám sice
Do školy jsem chodil na Sladkovského náměstí, do někdejší žižkovské reálky. O kousek dál byla v ulici Dobrovolců konkurenční škola zvaná Palanda, neboť nesla jméno Palackého, o něco výš v Kubelíkově ulici byla Kubelíkárna. Byla to éra předtelevizní (v továrně na rádia pořád ještě laborovali s hadrem a dírou – viz 2. díl Zlatých padesátých),
Jsou dvě zásadní otázky, s cestou na Mars spojené: jak se tam dostat a co tam dělat. Více problémů přináší odpověď na tu druhou. V souvislosti s kosmickými cestami bývá často citován Kolumbus. Je tu ale ve skutečnosti zásadní rozdíl. Když Kolumbus žádal na jaře roku 1492 španělskou královnu Isabellu o grant, v podstatě jí
Toto je za dlouhou dobu nejúspěšnější článek, co jsem měl na Neviditelném psu. Takže mi nedá, abych si ho nedal sem k sobě na stránku. Holt, není to sci-fi ,je to tvrdá realita. Ale sci-fi z toho taky bude, pozítří. Zažili jsme PSYOP, vymývání mozku, to je jasné. Méně jasné až nejasné je, kdo to
Sousedovic kluky Tondu a Bohouše Pokorné, Otu Tomáška a jeho sestru Jiřinu jsem obdivoval a miloval, víc ale oba Pokorné. Bohouš byl energičtější, než jeho bratr Tonda. Rád se oblékal podle módy. Slušelo se mít vlasy na havla, vzadu narovno zastřižené, nebo do srdíčka, s vyholeným krkem. Nahoře byl kohout, kokrhel pokud možno fénem vyfoukaný
Rádio Otec poslouchal Londýn a Svobodnou Evropu na pětilampovce Telefunken. Její veliké zelené „magické oko“ mě zajímalo víc, než nějaké „bum-bum-bum“ Londýna a „Dobrou noc a pevnou naději“ Svobodné Evropy. Líbil se mi záhadný otvor v přední stěně přijímače, zakrytý hrubě tkanou lesklou látkou. Vyptával jsem se tatínka, proč tam ten otvor je. „Už
Pokud to nevíte, asi žijete na pustém ostrově bez signálu a proto vám to povím. Před čtrnácti dni se zloději vloupali do muzea Louvre v Paříži a ukradli šperky z Napoleonovy doby. Policie chytila dva zapletené lidi, pak i nějaké další. Zatím se nenašel ani kamínek, ani perlička. V médiích se minulý týden psalo,
Inzeroval jsem tu výpravu ve složení Aston & Karel Jerie na akci Kniha Brno. Byli jsme tam v neděli 2. listopadu. Od jedné jsme měli povídání, pak byla podpisovka. Zdravím a děkuji všem, kdo se přišli na nás podívat a poslechnout si povídání hlavně o tom, jak vznikaly podoby hrdinů arkadského cyklu. A samozřejmě díky
