Slýchám kolem sebe hodně nesmyslů. K evergreenům mezi nesmysly řadím slogan o uspěchané době. Naše rodina se přistěhovala do Prahy z vesnice Slapy v roce 1954. Maminka tehdy rozhodla, že nebudu chodit do školy nejbližší našemu domu, protože bych tam musel přejít křižovatku a při šíleném provozu v roce 1954 za tehdejší uspěchané doby bych
Prezident České republiky Petr Pavel pevnou rukou otevřel obálku s poselstvím Tomáše Garrigue Masaryka. Vyňal z ní listinu, rozevřel ji a četl. Přítomní pozorovali, jak mu oči kloužou po řádcích. Čím níže klesaly, tím více se mu třásla ruka a barva se vytrácela z obličeje. „Máte někdo cigaretu?“ zeptal se. Ruka s listinou mu
Byla by to velká, dokonce nehorázná nadsázka, kdybych tvrdil, že na počátku mé dnešní úvahy bylo detektivní pátrání. Ve skutečnosti to bylo prostší. Chtěl jsem vědět, copak asi přimělo vedení Českých drah k zákazu označování lokomotiv jako Maruška nebo Tomík nebo podobně. Řekl bych, že by je mělo trápit něco jiného. Proč třeba ani po
Proč bych to psal, když to napsal na FB Ivan Adamovič líp: Dnes vydalo Argo experimentální antologii povídek Uvař raka!, kde mám hned dva kousky. Byla to radost, pracovat na zadání. To znělo napsat povídku na přidělený název. Sestavili Petr Krejzek a Longin Wdowiak. Názvy byly okouzlující: Tajemství proutěného raketoplánu, Atlas plynových komor, Oceán, mlž
Není nad dobrou radu, je nad zlato. V dnešní době máme rozsáhlou síť poradenských institucí. V každé sedí zkušení, ve svém oboru kovaní lidé. Dávat dobré rady mají v popisu práce. Není na světě obor, na který by se nevázala poradenská instituce. Když toto uvážíme, podivíme se, jak je to možné, že kam se
Na Spotify si můžete poslechnout díl Podcastu Nový svět, věnovaný detektivkám. Připomenu, že NS je společný projekt profesorů Miroslava Bárty a Martina Kováře a novináře Michala Půra. Je skvělý, poslouchám ho pravidelně. Pokud jde o tento díl, potěšilo mě, že profesor Kovář se v něm rozpovídal o detektivkách a zmínil se o americkém autorovi
S žalem mám své zkušenosti, jako jistě každý z vás. Narazil jsem teď na pojem griefbot. Je to umělá inteligence (AI) navržená tak, aby simulovala komunikaci s zesnulou osobou. Vytváří se na základě digitálních stop, jako jsou textové zprávy, příspěvky na sociálních sítích, e-maily nebo nahrávky hlasu zesnulého, a umožňuje dvoucestnou komunikaci mezi pozůstalými a
V létech 1999 až 2021 jsem provozoval webový deník Digineff. Zabýval jsem se zde digitální fotografií, její technikou, zpracováním fotek, ale také tím, čemu říkám „kultivovaná fotografie‟: aby naše fotky měly cosi jako štábní kulturu. V roce 2021 jsem podnik zavřel v tom smyslu, že už jsem nic nového nepsal. Celá struktura webu ale žila
Přišel jsem na chuť audioknihám. Jdu lesem nebo polní cestou, hlídám pejsky, aby nedělali víc nezbedností než je třeba, a nechávám promlouvat autory mého mládí, Bradburyho, Dicka, Vonneguta. Nejsou to autoři zrovna optimističtí. Do uší mi pronikají obavy světa před víc než půl stoletím. Atomová válka. Ta se zdála být na spadnutí. Ve službě
Sci-fi píšu čtyřicet let, že to ale uteklo. V roce 1985 jsem vydal svou první povídkovou sbírku Vejce naruby a od té doby toho byla spousta. Mám rád tu naivní, z budoucnosti, plnou všelijakých vymyšleností. Mezi nimi se motají lidi jako vy nebo já. Patřím k těm, co si myslí, že lidi se v jádru
