Sousedovic kluky Tondu a Bohouše Pokorné, Otu Tomáška a jeho sestru Jiřinu jsem obdivoval a miloval, víc ale oba Pokorné. Bohouš byl energičtější, než jeho bratr Tonda. Rád se oblékal podle módy. Slušelo se mít vlasy na havla, vzadu narovno zastřižené, nebo do srdíčka, s vyholeným krkem. Nahoře byl kohout, kokrhel pokud možno fénem vyfoukaný
Rádio Otec poslouchal Londýn a Svobodnou Evropu na pětilampovce Telefunken. Její veliké zelené „magické oko“ mě zajímalo víc, než nějaké „bum-bum-bum“ Londýna a „Dobrou noc a pevnou naději“ Svobodné Evropy. Líbil se mi záhadný otvor v přední stěně přijímače, zakrytý hrubě tkanou lesklou látkou. Vyptával jsem se tatínka, proč tam ten otvor je. „Už
Pokud to nevíte, asi žijete na pustém ostrově bez signálu a proto vám to povím. Před čtrnácti dni se zloději vloupali do muzea Louvre v Paříži a ukradli šperky z Napoleonovy doby. Policie chytila dva zapletené lidi, pak i nějaké další. Zatím se nenašel ani kamínek, ani perlička. V médiích se minulý týden psalo,
Inzeroval jsem tu výpravu ve složení Aston & Karel Jerie na akci Kniha Brno. Byli jsme tam v neděli 2. listopadu. Od jedné jsme měli povídání, pak byla podpisovka. Zdravím a děkuji všem, kdo se přišli na nás podívat a poslechnout si povídání hlavně o tom, jak vznikaly podoby hrdinů arkadského cyklu. A samozřejmě díky
Je mi osmdesát a to je nejvyšší čas začít psát paměti. Blbý je, že si prd pamatuju. Něco ale jo. Začnu tím, co je v životě vždycky nejlepší: dětskými léty. Jak se žilo v padesátých létech? Od roku 1946 do 1953 žila naše rodina ve Slapech u Prahy. Tam sahají mé nejstarší vzpomínky. Jak se
Slýchám kolem sebe hodně nesmyslů. K evergreenům mezi nesmysly řadím slogan o uspěchané době. Naše rodina se přistěhovala do Prahy z vesnice Slapy v roce 1954. Maminka tehdy rozhodla, že nebudu chodit do školy nejbližší našemu domu, protože bych tam musel přejít křižovatku a při šíleném provozu v roce 1954 za tehdejší uspěchané doby bych
Prezident České republiky Petr Pavel pevnou rukou otevřel obálku s poselstvím Tomáše Garrigue Masaryka. Vyňal z ní listinu, rozevřel ji a četl. Přítomní pozorovali, jak mu oči kloužou po řádcích. Čím níže klesaly, tím více se mu třásla ruka a barva se vytrácela z obličeje. „Máte někdo cigaretu?“ zeptal se. Ruka s listinou mu
Byla by to velká, dokonce nehorázná nadsázka, kdybych tvrdil, že na počátku mé dnešní úvahy bylo detektivní pátrání. Ve skutečnosti to bylo prostší. Chtěl jsem vědět, copak asi přimělo vedení Českých drah k zákazu označování lokomotiv jako Maruška nebo Tomík nebo podobně. Řekl bych, že by je mělo trápit něco jiného. Proč třeba ani po
Proč bych to psal, když to napsal na FB Ivan Adamovič líp: Dnes vydalo Argo experimentální antologii povídek Uvař raka!, kde mám hned dva kousky. Byla to radost, pracovat na zadání. To znělo napsat povídku na přidělený název. Sestavili Petr Krejzek a Longin Wdowiak. Názvy byly okouzlující: Tajemství proutěného raketoplánu, Atlas plynových komor, Oceán, mlž
Není nad dobrou radu, je nad zlato. V dnešní době máme rozsáhlou síť poradenských institucí. V každé sedí zkušení, ve svém oboru kovaní lidé. Dávat dobré rady mají v popisu práce. Není na světě obor, na který by se nevázala poradenská instituce. Když toto uvážíme, podivíme se, jak je to možné, že kam se
