Imunita vypěstovaná totalitní zkušeností není neměnná – Lidové noviny 10.8.2017 Starší generace to má v živé paměti: pro studium i pro práci v řídící funkci byly za minulého režimu kvóty. Moc nerozlišovala hodnotu mužů a žen, genderové otázky jí byly lhostejné a ten samotný pojem snad tehdy ani neexistoval, přinejmenším se nepoužíval. Společnost byla třídní
Rozmach i úpadek provází současnou fotografii Lidové noviny, 4.7.2017 V antikvariátu často narazíte na stařičké příručky propagátora fotografie Přemysla Koblice. Vydával je po válce a snažil se lidem poradit, jak fotit snadno a za málo peněz, třeba fotoaparátem, který si postaví s překližky a čoček z brýlí. Přál si, aby fotilo co nejvíc lidí, nejlépe
Za čtrnáct dní bude jednadvacátého, to je doba, kdy za minulého režimu přicházeli do novin soudruzi s Úřadu pro tisk a informace (byly dva, český respektive slovenský a federální), aby osobně dohlíželi na vše, co bude tištěno. V paměti mi utkvěl výkon a dokonce i jméno jednoho takového. Jmenoval se soudruh Sádlo a objevil
Šel jsem s kamarádem Jirkou Knéblem na pánský film Dunkerk na Floru do Imaxu. Dovolím si tedy pár zmatených myšlenek nebo aspoň postřehů. Odborně ho posoudila Mirka Spáčilová a i tentokrát s jejím verdiktem souhlasím, je to jistě jeden z nejlepších filmů roku a válečných snímků vůbec, konec citátu. Oč jde asi ví každý, na
1.-2. Především bych rád vymezil sám pojem cenzury. V čistém slova smyslu je to úřad, ten fungoval i za demokratické první republiky. Administrativní zásahy se projevují i dnes – třebaže je takzvaně schvalujeme – zásahy proti pornografii, proti rasovému štvaní, ale principiálně jde o totéž. Dovedu si představit, že i za první republiky určitý typ
