Do školy jsem chodil na Sladkovského náměstí, do někdejší žižkovské reálky. O kousek dál byla v ulici Dobrovolců konkurenční škola zvaná Palanda, neboť nesla jméno Palackého, o něco výš v Kubelíkově ulici byla Kubelíkárna. Byla to éra předtelevizní (v továrně na rádia pořád ještě laborovali s hadrem a dírou – viz 2. díl Zlatých padesátých),
Jsou dvě zásadní otázky, s cestou na Mars spojené: jak se tam dostat a co tam dělat. Více problémů přináší odpověď na tu druhou. V souvislosti s kosmickými cestami bývá často citován Kolumbus. Je tu ale ve skutečnosti zásadní rozdíl. Když Kolumbus žádal na jaře roku 1492 španělskou královnu Isabellu o grant, v podstatě jí
Toto je za dlouhou dobu nejúspěšnější článek, co jsem měl na Neviditelném psu. Takže mi nedá, abych si ho nedal sem k sobě na stránku. Holt, není to sci-fi ,je to tvrdá realita. Ale sci-fi z toho taky bude, pozítří. Zažili jsme PSYOP, vymývání mozku, to je jasné. Méně jasné až nejasné je, kdo to
Sousedovic kluky Tondu a Bohouše Pokorné, Otu Tomáška a jeho sestru Jiřinu jsem obdivoval a miloval, víc ale oba Pokorné. Bohouš byl energičtější, než jeho bratr Tonda. Rád se oblékal podle módy. Slušelo se mít vlasy na havla, vzadu narovno zastřižené, nebo do srdíčka, s vyholeným krkem. Nahoře byl kohout, kokrhel pokud možno fénem vyfoukaný
Rádio Otec poslouchal Londýn a Svobodnou Evropu na pětilampovce Telefunken. Její veliké zelené „magické oko“ mě zajímalo víc, než nějaké „bum-bum-bum“ Londýna a „Dobrou noc a pevnou naději“ Svobodné Evropy. Líbil se mi záhadný otvor v přední stěně přijímače, zakrytý hrubě tkanou lesklou látkou. Vyptával jsem se tatínka, proč tam ten otvor je. „Už
Pokud to nevíte, asi žijete na pustém ostrově bez signálu a proto vám to povím. Před čtrnácti dni se zloději vloupali do muzea Louvre v Paříži a ukradli šperky z Napoleonovy doby. Policie chytila dva zapletené lidi, pak i nějaké další. Zatím se nenašel ani kamínek, ani perlička. V médiích se minulý týden psalo,
Inzeroval jsem tu výpravu ve složení Aston & Karel Jerie na akci Kniha Brno. Byli jsme tam v neděli 2. listopadu. Od jedné jsme měli povídání, pak byla podpisovka. Zdravím a děkuji všem, kdo se přišli na nás podívat a poslechnout si povídání hlavně o tom, jak vznikaly podoby hrdinů arkadského cyklu. A samozřejmě díky
Je mi osmdesát a to je nejvyšší čas začít psát paměti. Blbý je, že si prd pamatuju. Něco ale jo. Začnu tím, co je v životě vždycky nejlepší: dětskými léty. Jak se žilo v padesátých létech? Od roku 1946 do 1953 žila naše rodina ve Slapech u Prahy. Tam sahají mé nejstarší vzpomínky. Jak se
Slýchám kolem sebe hodně nesmyslů. K evergreenům mezi nesmysly řadím slogan o uspěchané době. Naše rodina se přistěhovala do Prahy z vesnice Slapy v roce 1954. Maminka tehdy rozhodla, že nebudu chodit do školy nejbližší našemu domu, protože bych tam musel přejít křižovatku a při šíleném provozu v roce 1954 za tehdejší uspěchané doby bych
Prezident České republiky Petr Pavel pevnou rukou otevřel obálku s poselstvím Tomáše Garrigue Masaryka. Vyňal z ní listinu, rozevřel ji a četl. Přítomní pozorovali, jak mu oči kloužou po řádcích. Čím níže klesaly, tím více se mu třásla ruka a barva se vytrácela z obličeje. „Máte někdo cigaretu?“ zeptal se. Ruka s listinou mu
