Předvčírem jsem tu otevřel anketu (stále lze hlasovat – zde) stran názvu nového románu, který píšu: je do cyklu Pán modrého meče a přál bych si, aby svým pojetím navázal na Jádro pudla, Čarodějův učeň a Šídlo v pytli. Zatím vychází nejlíp Žába na pramen, ale jistý si nejsem. Ono s těmi názvy… Výbornej název
Startuju další příběh do marsovského cyklu. V albatrosí Karavaně vyšlo Jádro pudla, potom Čarodějův učeň. Následoval malér s bolševikem, takže třetí svazek mohl vyjít až po převratu, bylo to Šídlo v pytli. Jaksi bokem jsem vydával v Ohníčků na pokračování Pána modrého meče. V roce 2007 to vydali v Pevnosti spolu s předchozími třemi
Spisovatel sci-fi, novinář, vizionář a fotograf Ondřej Neff (76) právě vydal svůj zásadní román Ultimus. Zamýšlí se v něm nad tím, jak by se změnil život, kdyby se část lidí usídlila na Měsíci a zda skutečně toužíme po svobodě. Proč se dávno nepíšou utopické romány? A jak to, že jsou tak populární naopak příběhy antiutopické
Dovolím si začít náš rozhovor trochu netradiční otázkou. Kde se vzala Vaše záliba v žánru sci-fi a kdy jste se rozhodl, že mu zasvětíte i velkou část Vaší literární činnosti? Od dětství mě přitahovala technika a její fungování v budoucnosti. Odtud byl krůček ke čtení sci-fi. Když potom po letech vznikalo koncem sedmdesátých let ssci-fi
Ke sci-fi jste se románem Ultimus vrátil po několika letech. Co vás k tomu vedlo, že právě teď a právě sérií o Kubovi Nedomém a Dědkovi Čuchákovi? Nakopla mě doba. Ultimus fakticky vznikl někdy v polovině osmdesátých let, krátce po tom, co jsem napsal Měsíc mého života. To je úvodní román Arkadského cyklu. Tehdy jsem začal
Do ruky jsem knihu dostal v pondělí 11. října 2021 ve dvě hodiny patnáct v knihkupectví Fantasya v Šafaříkově ulici v Praze. Vedla k tomu dlouhá cesta. Začala v polovině sedmdesátých let, krátce potom, co jsem dopsal román Měsíc mého života. Tehdy jsem zkonstruoval situaci, kdy je na Měsíci vězení a to je zrušené. Vězni
Čím jiným bych se měl v těchto dnech zabývat, než politickou sci-fi? V pátek se otevřou volební místnosti, v sobotu ve dvě se zavřou, pak se bude počítat a dozvíme se, co teď nevíme. Až se to dozvíme, budeme vědět, že vlastně nic nevíme. Následuje tedy fantazie. Představte si, že… spisovatel sci-fi má pátrat v
V archivu mám spoustu materiálů, fragmentů, pokusů, náčrtů. Toto je nejrozsáhlejší náběh, má to skoro osmdesát stran rukopisu normo… takové práce, chce se mi bědovat. Vždyť je to třetina rozsahu běžného románu, to se tak počítalo, 250 stránek normo! Budiž, tady to máte, kdo má zájem, může posoudit. 1. Seděla na hladké ploše, přisátá šesti
Před očima mám plakát z doby těsně po převratu. Symbolicky vyjadřoval naši snahu „zpět na Západ“. Ten Západ, to byla jakási pevnina vysoko nad naší úrovní a na ni vedl žebřík a bylo na nás, abychom se po žebříku dostali nahoru. Byl to Západ reprezentovaný osobnostmi jako byli Helmut Kohl, Donald Reagan nebo Margaret Thatcherová.
Není to náhoda, že jsem tu zveřejnil – hodně daleko s křížkem od funusu – vánoční povídku. Dostal jsem zadání na vánoční povídku do sborníku Vánocům věnovaného. Závažný to úkol, podjal jsem se ho odpovědně a napsal povídku. Pak mi přišla drobet aktivisticky politická a napsal jsem variantu laděnou spíš sociálně. Ale více mi líbila
