Future Gate: scifi po singapursku

Filmový festival Future Gate zahájil svůj první ročník ve středu. Měl jsem tu čest coby porotce vystoupit na zahájení – hned po primátorovi Hřibovi, který se zde deklaroval jako fanda sci-fi a horoval pro koncept „chytrého města“. Na jeho dosavadním primátorování jsem opravdu nic chytrého neshledal, ale to sem nepatří. Další žertovnost – pan konferenciér Martin Vaňo mě prezentoval jako „spisovatele a příležitostného herce“. Tím je myšleno mé angažmá ve filmu Choking hazard Marka Dobeše.

Na programu byla ve středu i Carpenterova Věc, sci-fi klasika po všech stránkách, nicméně soutěžní byl singapurský film Tiong Bahru Social Club (2020, režie: Bee Thiam Tan, scénář: Bee Thiam Tan, Antti Toivonen, kamera: Wan Ping Looi, hrají: Thomas Pang a jiní, ale míň. Zde je anotace:

Třicetiletý Ah Bee (Thomas Pang) získal vysněnou práci: stal se novým Happiness Agentem ve společenském klubu v singapurské čtvrti Tiong Bahru. Ten je komunitou stárnoucích lidí a jejich pečovatelů, kteří mají jediný úkol: zajistit, že jejich klienti dožijí v maximálním štěstí. Pomáhá jim k tomu umělá inteligence, která dokáže vyhodnotit, co daného člověka učiní spokojenějším. Režijní debut Tan Bee Thiama svojí symetrickou, pestrobarevnou vizuální stylizací připomíná filmy Wese Andersona. Pod laskavým vizuálem se ovšem skrývá satira se sci-fi prvky, která reflektuje postoj společnosti k osamělým důchodcům i důvěru, s jakou moderním technologiím svěřujeme osobní informace.

Film byl deklarován jako průsečík Franze Kafky, Bustera Keatona a Wess Andersona. Hm. Co k tomu dodat? Velmi jsem při projekci vzpomínal na Choking hazard: taky při natáčení bylo plno legrace a všichni co se toho účastnili se skvěle bavili, ale výsledek je totální amatéřina. Hned jak Ah Bee nastoupí po rozloučení s maminkou na novou práci, je jasné, že je to píčovina a buzerace a pak se díváme 88 minut na píčovinu a oddechneme si, až když Ah Bee s tím praští a vrací se k mamince, protože tam je nejlíp. Do toho je zapletená toulavá kočka, bez ní by to bylo úplně k nevydržení. Psy mám sice neskonale raději než kočky, ale v nouzi čert i mouchy lapá a raději tedy pozoruji na plátno ladné kočičí pohyby, než abych sledoval aktivistické pitvoření prvoplánově aktivistické atakování něčeho, co by nikdo elementárně soudný nechtěl hájit. S ohledem na skvělou jihokorejskou kinematografii jsem čekal, že ze singáče vypadne něco lepšího. To lepší co se dá říct, Thomas Pang je sympa, nicméně na otázku co to všechno má co dělat se sci-fi netuším.