Jak možná vznikne povídka
Dostal jsem takový nápad, jako že máme pandemii, je to virus, napadl celý svět. Potrvá to dlouho. Za tu dobu bude počato, projde vývojem a narodí se mnoho dětí. Přesně… 218 tisíc denně, 77 milionů ročně. Nebudeme se bavit o tom, kdy to začalo a kdy skončí, prostě: ročně počet dětí odpovídající počtu obyvatel (skoro) Francie nebo Německa (míň).
Co když je ten virus invaze mimozemšťanů. On má divné vlastnosti a působí neobvykle, proto je s ním taková patálie. Má za úkol vykonat trvalé mutační změny, takže se narodí mutanti. Na novorozeňatech se to nepozná, hned se to nepozná. Za jak dlouho se to pozná a jak to bude vypadat?
Dál to zatím nevím. On tedy John Wyndham vydal svoje Midwichské kukačky už v roce 1957, ale není žádný zcela originální nápad. Jde mi spíš o to, jak to pojmout, jak to zpracovat. Jak se správně píše jsem shrnul do deseti bodů zde. Každopádně by to měla být povídka. Když se píše povídka, musí být od začátku jasné, jaká hra se hraje… tedy konkrétně, nesmí to být, že jéje to dítě je nějaký divný a pak na straně 15 no jó, voni to jsou mimozemšťani. Že jde o pozměnění lidského rodu musí být hned v úvodu – a na příběhu konkrétních osob se odehraje konflikt.
Jaký konflikt
Logicky by to mohlo být mezi matkou a otcem nad narozeným dítětem. Záleželo by i na řešení sociálních vztahů – jak by se společnost zachovala, až by se zjistilo, že děti narozené od ledna 2021 jsou Mimozemšťané? Izolace? Likvidace? Sběrné tábory? Pozorování? Ať by to byla kterákoli varianta, musela by se promítnout do dramatu konkrétních osob – v téhle variantě otec / matka / dítě.
Druhá varianta mě napadla – téma Lovec dětí. Že by došlo na likvidaci, některé by unikly a byli by speciální Blade runneři určení na likvidaci.
To ale jsou zatím dvě varianty, jak mě napadly. Ať mě napadne něco lepšího, dám vědět.
Jak poznám, že je to něco lepšího?
Sednu na zadek a začnu zuřivě psát.