Nechte Marušku na pokoji

Byla by to velká, dokonce nehorázná nadsázka, kdybych tvrdil, že na počátku mé dnešní úvahy bylo detektivní pátrání. Ve skutečnosti to bylo prostší. Chtěl jsem vědět, copak asi přimělo vedení Českých drah k zákazu označování lokomotiv jako Maruška nebo Tomík nebo podobně. Řekl bych, že by je mělo trápit něco jiného. Proč třeba ani po pětatřiceti letech nevede z letiště do Prahy železniční trať? Říkám to jen tak namátkou, nicméně zrovna tento příklad dobře ilustruje vizi Česka jako země, kde nic nejde a České dráhy jako firmu, která do tohoto konceptu dobře zapadá. Takže znova, proč nesmí být Maruška nebo Tomík? Zeptal jsem se na to umělošky a odpověď jsem měl na monitoru ve vteřině. Tradiční jména jako „Maruška“ nebo „Tomík“ zaniknou kvůli zavedení nového jednotného vizuálního stylu, který má posílit image značky ČD, pravila umělá inteligence. A jsme doma! České dráhy neposílí svoje image tím, že budou mít 160 kilometrů za hodinu jako standard pro rychlíky a budou jezdit na čas a jejich nádraží přestanou být odpuzující shromaždiště podivných zjevů. Vstupujeme do nové éry profesionality vyššího řádu: lokomotivy budou mít jednotný polep, odborně řečeno jednotný vizuální styl.

Je to pojem mně dobře známý. Mám za sebou minulost grafika. Jednotný vizuální styl, to je grafikův sen: dostat jako zakázku tvorbu jednotného vizuálního stylu.

Není to úplná hloupost, takový jednotný vizuální styl. Pamatujete doby, kdy Pepsi Cola byla stejně červená jako Coca Cola? Fakt se to hodně pletlo. Jednotný vizuální styl mají policejní vozy a tak je to správné. Chci poznat sanitku na první pohled a jednotný vizuální styl k tomu pomáhá. Teď ale budou mít jednotný vizuální styl lokomotivy. Už nebudu na pochybách, co že to jede po kolejích. Je to stěhovací vůz? Zmrzlinový stánek na kolečkách? Ne, podle jednotného polepu si budu jistý, že je to lokomotiva!

Zbytečně si brousím ostrovtip a marně plýtvám ironií. Doba miluje jednotný vizuální styl. Je z něho cítit rozhodnost a autorita. Nemůže ze své podstaty vzniknout jaksi spontánně, odspodu. Musí být na zakázku vytvořen a posléze autoritativně nařízen. Není náhoda, že se princip nejdříve prosadil v armádách. Jako děti jsme měli rádi jednotný vizuální styl mravenců Ondřeje Sekory. Byli sympatičtí, ti jednotně hnědí chlapíci, ale milovali jsme… Ferdu Mravence, Berušku a Brouka Pytlíka. Po lokomotivách Marušce a Tomík se nám bude stýskat. Ale při čekání na zpožděný vlak na špinavém nástupišti nás stesk přejde.