O PSANÍ (s Kingem) Dnes o krácení

Je to ode mě zbabělost. Mějte pro mě pochopení. Je mi blbý někoho poučovat a tvářit se jako Mistr Světa Amoleta. Opřu se proti i tentokrát o autoritu Stephena Kinga, Velmistra, který… to říká taky: KRÁTIT!

Ve své knize O psaní to nasázel explicitně. Říká, že po dokončení práce si máme dát pausu šest týdnů. To je dost dlouhá doba, abychom ztratili pocit okouzlení, nebojím se slova zamilování do textu. Ale pořád ještě je v nás zájem. Za půl roku už vystydneme úplně. Takže znovu, šest týdnů je akorát, říká King. Později ještě k tomu dodám.

Po těch šesti týdnech si máme dát za úkol vyškrtnout 10% textu. Úplně brutální norma. Natvrdo. Rubat a rubat, dokud normu nesplníme. Holt, když z 50 tisíc znaků vyrubeme 4800 a ne rovných pět tisíc, King vás ve spánku strašit nebude. Ale ta desetina by to měla být. Kde tu desetinu najít, když přece víme, že co naše slovo, to perla!

Zkusme si to na příkladu. Otevřel jsem si namátkou nějakou svoji nedávnou povídku a ten text je následující:

Znal dobře tu uličku, mnohokrát jí prošel oběma směry. Dívka vyrazila, následoval ji. Zahnuli za roh a tam K. uviděl, že se ulička větví. Ingeborg zamířila do té části, která tu dřív nebyla. Dala se do běhu. Utíkal, aby ji neztratil z očí. Nevnímal, co je kolem něho. Zprudka dýchal. Tmělo se mu před očima. Pak se dívka náhle zastavila, div do ní nevrazil. Stáli na náměstíčku jehož celá jedna strana tvořila kamenná stěna s velikou dvoukřídlou bránou uprostřed. Její poloviny jistila dřevěná závora. Ingeborg se vrhla k jejímu levému konci a K. se bez váhání chopil pravého. Napnuli síly, aby závoru uvolnili ze závěsů. Ustoupili se závorou v náručí. Brána se před nimi zvolna otevírala.

Má 690 znaků, měl bych tedy vyrubat 70 znaků. Kde je vzít, když co slovo, to perla? První na ráně jsou přídavná jména. Těch bychom se měli varovat už při psaní, ale jsou jak gremlini, furt se cpou pod ruce. Dávám si bacha a dával jsem si, už když jsem povídku psal. Ale stejně, zkusme to.

Znal dobře tu uličku, mnohokrát jí prošel oběma směry. Dívka vyrazila, následoval ji. Zahnuli za roh a tam K. uviděl, že se ulička větví. Ingeborg zamířila do té části, která tu dřív nebyla. Dala se do běhu. Utíkal, aby ji neztratil z očí. Nevnímal, co je kolem něho. Zprudka dýchal. Tmělo se mu před očima. Pak se dívka náhle zastavila, div do ní nevrazil. Stáli na náměstíčku jehož celá jedna strana tvořila kamenná stěna s velikou dvoukřídlou bránou uprostřed. Její poloviny jistila dřevěná závora. Ingeborg se vrhla k jejímu levému konci a K. se bez váhání chopil pravého. Napnuli síly, aby závoru uvolnili ze závěsů. Ustoupili se závorou v náručí. Brána se před nimi zvolna otevírala.

Vyhodíme to tučné a co se stane?

Znal tu uličku, mnohokrát jí prošel oběma směry. Dívka vyrazila, následoval ji. Zahnuli za roh a tam K. uviděl, že se ulička větví. Ingeborg zamířila do té části, která tu nebyla. Dala se do běhu. Utíkal, aby ji neztratil z očí. Nevnímal, co je kolem něho. Dýchal. Tmělo se mu před očima. Pak se dívka zastavila, div do ní nevrazil. Stáli na náměstíčku jehož jedna strana tvořila kamenná stěna s velikou dvoukřídlou bránou uprostřed. Její poloviny jistila dřevěná závora. Ingeborg se vrhla k jejímu levému konci a K. se bez váhání chopil pravého. Napnuli síly, aby závoru uvolnili ze závěsů. Ustoupili se závorou v náručí. Brána se před nimi otevírala.

Jsme na 653, urvali jsme 37 znaků jenom na přídavných jménech, to je 5%! Úspěch, ale přitvrdíme. V druhém kroku text zjednodušíme. Je dobře zjednodušovat, ale jak? Věta ve které je moc čárek musí budit podezření. Copak to tu máme? Část, která nebyla, je přece nová. Že dýchá… každej dýchá. Nevnímal a tmělo se? To je podobné. Škrtejme a měňme slova:

Znal tu uličku, mnohokrát jí prošel oběma směry. Dívka vyrazila, následoval ji. Zahnuli za roh a tam K. uviděl, že se ulička větví. Ingeborg zamířila do té části, která tu nebyla. Dala se do běhu. Utíkal, aby ji neztratil z očí. Nevnímal, co je kolem něho. Dýchal. Tmělo se mu před očima. Pak se dívka zastavila, div do ní nevrazil. Stáli na náměstíčku jehož jedna strana tvořila kamenná stěna s velikou dvoukřídlou bránou uprostřed. Její poloviny jistila dřevěná závora. Ingeborg se vrhla k jejímu levému konci a K. se bez váhání chopil pravého. Napnuli síly, aby závoru uvolnili ze závěsů. Ustoupili se závorou v náručí. Brána se před nimi otevírala.

Když to provedeme, je z toho toto:

Uličku měl prochozenou. Dívka vyrazila, následoval ji. Zahnuli za roh a tam K. uviděl, že se ulička nově rozvětvila. Ingeborg se rozběhla do nové části. Utíkal, aby ji neztratil z očí. Tmělo se mu před očima. Pak se dívka zastavila, až do ní vrazil. Stáli na náměstíčku jehož jedna strana tvořila kamenná stěna s velikou dvoukřídlou bránou uprostřed. Jistila ji dřevěná závora. Ingeborg se vrhla k levému konci a K. se bez váhání chopil pravého. Napnuli síly, aby ji uvolnili ze závěsů. Ustoupili se závorou v náručí. Brána se před nimi otevírala.

No a jsme na 548 znacích, takže jsme byli ještě pilnější, než po nás Stephen King žádá.  Text se uvolnil, situace nabyla na dynamice. Je to jako když balón vyhodí pytle s pískem. Proto ten doprovodný obrázek, tady ho máte znovu pro připomenutí!

Je s tím práce. Strašná práce. Nikdo to takhle nedělá. Taky to nedělám. Mistři to dělají. Proto jsou mistři. Mám k tomu víc dodávat?

S krácením dodám ještě dvě historky.

První je nedávná. Mystery Press vydal nedávno znovu můj Rock mého života. Text jsem prorubal skoro o sto tisíc znaků. Ale pozor: pomohlo mi, že jsem ho měl pod rukama o mnoho déle než po šesti nedělích. Byl to cizí text cizího člověka. To se to škrtá!

S tím se váže druhá historka.

V roce 1990 jsme založili Ikarii, měsíčník pro sci-fi. S Jardou Olšou, Ivanem Adamovičem, Evou Hausserovou a Pavlem Kosatíkem jsme chtěli podporovat i českou sci-fi! Takže už v jedničce začal na pokračování Ostrov kapitána Doughertyho od Jaroslava Veliského, Kapitána Kida. On byl hodně háklivý na zásahy do textu a zlobil se, když mu „anobrž‟ změnili na „nýbrž‟. Takže OK, Ostrov jel. Jenže jako šéfredaktor jsem zjistil, že text je dlouhý tak, že by vystačil do podzimu, pokud bychom netiskli nic jiného (malá nadsázka). Tak jsem to seškrtal tak asi na třetinu a udělal z něho digest…

Že jsem nepřišel o Kidovo přátelství je známka šíře jeho krásného srdce.