Pokračuji v audio-Pérákovi

Je to pro mě naprosto nová zkušenost. Rozhlasové hry jsem psal moc rád a asi ne tak úplně špatně. Rozhlas je dodnes vysílá pořád dokola. Jenže hra je hodinovka. Audiokniha je běh na dlouhou vzdálenost, mé zadání je sedm hodin a nejspíš to bude o něco delší. I když se snažím trefit.

Je to v podstatě rozsah románu, ale není to četba románu. Jsou tu postavy a děj je v dialozích, popisu je tu minimálně (jednotlivé sekce spojuje vypravěč, v mém Pérákovi). Denní práci si pak nahlas čtu a teď jsem u problému:

V mé pracovně mají pelechy pejskové. Jakmile začnu číst, jsou nervózní a odcházejí To víte, Pérák je drama, jsou tam esesáci a podobné další nepřístojnosti a když to procítěně čtu, chápu, že je z toho pes nervózní. Taky bych byl.

Sláva Pérákovi, denně pokračuji.

Zatím mám pracovní název Pravda o Pérákovi, ale ještě uvidím.