SF DÍLNA: Nepovedená povídka 2

Pod názvem Nepovedená povídka jsem tu v prapůvodní SF Dílně publikoval text v únoru 2021. Můžete si ji přečíst, zde je vejcuc Je to povídka o dvou rodinách s dětmi, Bauerových a Meluzínových. Pan Bauer svému Elíkovi uplácá na pláži pískové auto. Pan Meluzín taky postaví auto, hned za tím prvním. Hezké, jenže děti se rozhádaly, které auto je první a které druhá, načež auta se začnou předjížděj. Ukáže se, že rodiny jsou ve skutečnosti rodiny čarodějů, taková je ta nepovedená povídka.
No fuj!
Já ji odsoudil hned, jak jsem ji napsal. Je postavená na principu, kterému říkám „čáry máry fuk“. Taková povídka něco začne a rozvine a na konci jako čertík ze škatulky vyskočí překvapení. Jsou to čarodějové. Jsou to mimozemšťani. Ono se mu to zdá a probudí se (to je ta nejhorší varianta). Blbá povídka. Svůj příspěvek z roku 2021 končím takto:
Zkrátka: od začátku musí bejt jasný, že jde o čaroděje. A jak to zakončit? To nevím, ale říkám si, že bych to měl nějak zmáknout. Pokud se to podaří, dám vědět.
Zkusil jsem to napsat znovu.

Povedenější povídka

Manželé Bauerovi a Meluzínovi po mnoha letech trávili prázdniny v líbezné zátoce s písečnou pláží omývanou Středozemním mořem. Moře tam bylo teplé a rozumně mělké, takže děti mohly bez dozoru do vody. Kromě toho to byla WIZZARD FREE ZONE, na přísný zákaz veškerého čarování tam dohlížela magická policie. Jelikož Bauerovi i Meluzínovi byli čarodějové, místo se jim líbilo, protože si mohli odfrknout od práce.
Viktor Bauer pro maličkého Elíka uplácal z písku závodní auto. Potřeboval k tomu Elíkovu lopatku, kyblíček použil na znázornění motoru. Závoďák byl typu formule, a pak už stačila představivost, a šikovnost. Elík byl nadšený. S jásotem s ním běhaly kolem auta i Jitřenka a Amálka, holčičky pana Pavla Meluzína a jeho paní.
„To je dost, že si kluka všimneš,“ chválila Viktora jeho žena. „Konečně děláš něco jiného než chlastáš a hraješ karty.“
„Postav holkám taky auto, a bude pokoj,“ nabádala paní Meluzínová svého muže. Viktor tedy půjčil Pavlovi lopatku a kyblíček Pavel se chystal postavit své auto před Viktorovo.
„Byl to můj nápad,“ namítal Viktor. „Postav ho za mnou.“
Pavel prohlásil, že je mu to fuk a brzy předvedl, že je přinejmenším stejně šikovný jako Viktor. Postavil svůj stroj za Viktorovou formulí. Byl ve stylu retro, s motorem vpředu. Seděl v písku ve vzdálenosti pět metrů za Viktorovým strojem. Oba pískové modely závodních strojů se skvěle povedly. Lidé se před nimi fotili a maličký Eli se pyšnil svou formulí a holčičky byly hrdé na svůj retro osmiválec.
Pískové závoďáky vzbudily pozornost plážových hostů a děti u svých pískových závoďáků se hřály ve středu pozornosti. Byly blažené do chvíle, kdy jeden pán řekl:
„To jsou závoďáky, že?“
„Jasná zpráva“ odpověděl mu Elík.
„Takže ty jsi vítěz. Pořád vedeš,“ řekl ten pán Elíkovi a potměšile pohlédl na holčičky.
Elík se nafoukl, holčičky zvadly, až se rozbrečely a utíkaly za rodiči. Hádka ale ustala. Děti odběhly do vody, muži odešli k baru, po obědě se hrála kanasta. Den skončil dobře a šlo se spát.
Ráno, když obě rodiny dorazily na pláž, retro osmiválec Meluzínovic holčiček stál před Elíkovou formulí.
„Co to má znamenat,“ zamračil se Viktor na Pavla. „Je to tu přece…“
Nestačil doříct WIZZARD FREE ZONE, když se k nim přihnal inspektor magické policie s notesem v ruce.
„Porušili jste přísný zákaz veškerého čarování,“ spustil hodně zostra. „Hrozí vám pokuta deset tisíc dukátů a výstrahu zrušení čarodějné licence podle mezinárodní úmluvy o provozování magie.“
Oba mágové si vyměnili krátké pohledy.
„My ale…“ začal Viktor.
„Já opravdu ne,“ navázal Pavel. Podíval se na Viktora a krčil rameny.
„Nejsem nelida,“ pravil magický inspektor. „Vše pro dítě, je to tak?“
„Ano, ano,“ řekli jeden přes druhého.
„Jsou prázdniny a vládne tu pohoda. Takže se pánové kroťte.“
Viktor přikyvoval a pokukoval po Pavlovi a ten zase krčil rameny. Nic neříkali. Nechtěli přijít o licenci.
„Ty magické předměty ale musí zmizet. Musím vykázat činnost,“ zamával magický inspektor notesem.
„Jistě, jistě,“ řekli zase najednou mágové.
Druhé „jistě“ ale už směřovalo k šerednému černému pařezu, který tu teď hyzdil pláž na místě, kde ještě před vteřinou stál magický inspektor.
Zděšené matky vyskočily z lehátek a běžely k místu proměny.
„Která z vás to byla?“ rozkřikl se otec Meluzín na své holčičky, Amálku a Jitřenku.
Jedna na druhou mlčky ukázaly prstíkem.
„To bylo večer. Teď jsem se k nim přidal já,“ špitl Elík.
Tak skončila vytoužená dovolená u moře pro obě rodiny čarodějů. Ta příští už bude zase mezi skalisky v Transylvánii, v říši skal obývaných upíry.
Poučení:
Když je dítě čaroděj, kašle na licenci a pro pískové auto udělá všechno. To už k dětství patří.

Dodatek pro SF dílnu
Povídka je teď kratší, oproštěná od omáčky (hádky mezi manželi a pod.., srovnejte s původní verzí). Co je ale důležité: přibyla další figura. V short story se skoro nedá vytvořit zvrat, pokud tam nejsou tři ohniska zájmu. Původní verze měla jen slabý střet obou rodin, hádka o auto z písku. Slabé. V sázce nebylo nic vážného. Tady ale přijde inspektor a jde o živobytí, takže: oba mágové jsou jedno ohnisko zájmu, inspektor je druhé ohnisko zájmu a děti hájící svoje autíčka třetí ohnisko zájmu.
Tři figury, každá jiný zájem – a jde to potom samo.